Aconcagua je hora nalézající se v západní včásti Argentiny a jedná se o nejvyšší horu Ameriky, západní a jižní polokoule. Zároveň je také nejvyšší horou mimo Asii. Aconcagua převyšuje okolní štíty až o 1 000 m. Hora a její okolí jsou součástí Národního parku Aconcagua. Na úbočích hory se nachází několik ledovců, nejvýznamnějšími jsou Polský ledovec na severovýchodě a Anglický ledovec na východě. U hory pramení řeka Aconcagua, která odtéká západním směrem a ústí do Tichého oceánu poblíž města Valparaíso v Chile.
V jazyce Inků se nazývala Anco-cahuac. Tento název v kečuánštině znamená Bílá stráž. To že Inkové vystoupili na vrchol jako první dokázáno není, ale nesporně se dostali do velké výšky. Na jiných vrcholech And byly nalezeny jejich stopy a to i ve výškách přes 6 000 m.
Prvním Evropanem, jenž prozkoumal okolí Aconcaguy byl generál José de San Martín se svou obrovskou armádou o 5 300 vojácích, 10 600 mulech a 1 600 koních. V r. 1817 se dostal přes masiv And právě v této oblasti. Charles Darwin uviděl Acocaguu v roce 1832. Jako první Evropan se pokusil vylézt na vrchol Paul Gussfeldt, (jeden z nejznámějších horolezců Německa tehdejší doby) který se v roce 1883 dostal do výšky 6 560 m. První kdo dosáhl samotného vrcholu hory byl horský vůdce ze Švýcarska Mathias Zurbriggen v roce 1897. Další dva členové expedice vystoupili na vrchol několik dní poté.
Aconcagua leží v Argentině v pohoří Andy poblíž hranic s Chile a je ohraničena údolími de las Vacas a de los Horcones Inferior. Hora se nachází v Andesově horském pásmu, v argentinské provincii Mendozaa. Vrchol leží asi 5 km od provincie San Juan a 15 km od státní hranice s Chile. Město Mendozza leží 112 km jihovýchodně od Aconcaguy. Je jednou z hor tzv. skupiny Seven Summits (Sedm vrcholů).
Hora byla vytvořená odejmutím plošiny Nazca Plate pod jihoamerickou deskou během geologicky nedávnou Andeanskou orogenezí. Aconcagua není vulkán.
K výstupu na horu je třeba mít povolení, jehož cena je v
současné době 200 USD. Vrcholu se ročně pokouší dosáhnout
kolem 3 500 lidí.
Normální trasa - Velká část výstupu vede sutěmi. Na cestě
obvykle nejsou žádná sněhová pole, ale v nějakých úsecích je
nutností vybavení na ledovec (mačky, cepín), kvůli umrzlému terénu
apod. Normálka prochází dolinou Horcones na Plaza de Mulas
(4 200 m), výstup vede po severozápadním hřebeni a míjí
výškové tábory Nido des Condores (4 877 m), Berlin (5 950
m) a Independencia (6 546 m, bývalá nejvýše položená chata na
světě, dnes v ruinách). Aconcagua je při výstupu ze severu po
Normální cestě technicky poměrně snadnou horou. Není třeba
nějakého skutečně náročného lezení, obtíží je nízký atmosférický
tlak ve velké nadmořské výšce, hodnoty tlaku vzduchu jsou přibližně
o 40 % nižší oproti tlaku na hladině moře.
Polská cesta - vede údolím Vacas do tábora Plaza Argentina
umístěném východně od hory. Další postup je stoupání Polským
ledovcem z východní strany až na severní žebro nacházející se pod
táborem Independencia. Další pokračování Polské cesty je stejné
jako u „normálky“. Náročnější výstup než normální trasa, přesto je
schůdná i zdatnými a zkušenými vysokohorskými turisty.
Jižní stěna - Jižní stěnou vede několik horolezeckých tras.
Všechny varianty jsou náročným lezením ve skále či velmi strmém
ledu. Prvovýstup jižní stěnou uskutečnili v r. 1954 Francouzi
(Paragot, Poulet, Dagory, Berandini, Lesseur a Denis).
Nejrychlejší výstup po Normal route byl učiněn v roce 1991 a trval 5 hodin a 45 minut. Většina lezců využívá při výstupu tři výškové tábory a výstup jim trvá více dní.
Všeobecně je udáváno, že se Acocagua klimaticky vyrovnává nižším osmitisícovkám v Himálaji. Mimořádné objektivní nebezpečí představuje velmi silný studený vítr, dosahující někdy rychlosti až 200 km/h (takzvaný Viento Blanco). Z bezvětří a relativního klidu se může počasí otočit během několika hodin.
Viento Blanco je úkaz známý právě z Aconcaguy. V Tichém oceánu se vypařuje velká vodní masa a sráží se nad Aconcaguou s horkým vzduchem z pamp, z druhé strany masivu And. Jedná se o podobný princip jako u tornáda, kterému se Viento Blanco podobá. Mračna se hromadí kolem vrcholu a začnou rotovat obrovskou rychlostí (až 200 km/h) a dále na sebe natahují další oblačnost. Tento větrný vír, ve kterém zároveň prudce klesá teplota, může trvat hodiny ale i dny.
