Batalha (český překlad jména je Bitva) je portugalské město ležící v centrálním Portugalsku v regionu Pinhal Litoral v distriktu Leiria, asi 110 km severně od Lisabonu. Má 15 542 obyvatel (2006). Kostel a dominikánský klášter Panny Marie Vítězné založený Králem Janem I. na památku vítězství v bitvě u Aljubarroty (14. srpna 1385) byl v roce 1983 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.
Boj o nezávislost portugalského království vyvrcholil v druhé polovině 14. století. Králové Leónu a Kastílie si činili nárok na zelený pruh pobřeží Atlantického oceánu. K rozhodující bitvě došlo 14. srpna 1385 u Aljubarroty. Portugalci společně s Angličany porazili kastilského krále Jana I. podporovaného naopak králem francouzským Karlem VI.
Portugalský král, shodou okolností rovněž Jan I., který byl současně i velmistrem rytířského řádu z Avizu (Ordem Militar de Aviz), slíbil, že v případě vítězství postaví klášter zasvěcený Panně Marii. Necelé dva roky po vítězné bitvě byla zahájena stavba katedrály Santa Maria da Vitória a kláštera řádu dominikánů. Současně vznikla i osada, která dostala jméno Batalha, což znamená Bitva a dodnes svým jménem připomíná okolnosti vzniku kláštera a obce.
Stavba kláštera do dnešní podoby trvala více než století (1386 až 1517) a vystřídalo se na ní sedm portugalských panovníků a 15 architektů.
Autorem základní koncepce chrámu a kláštera byl portugalský atchitekt Afonso Domingues, který řídil stavbu až do roku 1402. Jeho pojetí gotiky nezapře poučení z velkých anglických katedrál v Yorku a Canterbury. V letech 1402 až 1438 pokračoval ve stavbě Mistr Huguet, který patrně pocházel z Francie. Byl to on, který de facto dokončil základní představu stavby. Pod jeho řízením byla uzavřena klenba katedrály, vznikl hlavní portál chrámu a byla postavena kaple zakladatelů – mausoleum královské dynastie Aviz. Zde stojí sarkofág zakladatelů kláštera zdobený reliéfy královských manželů Jana I. a jeho manželky Filipy z Lancasteru. Mimo jiné je zde pohřben i princ Jindřich Mořeplavec.Zahájil také stavbu tzv. Nedokončené kaple (Capelas Imperfeitas), která se měla stát hrobkou krále Eduarda I. (Duarte I) a jeho potomků. Stavba však byla posléze zastavena, neboť král dal přednost klášteru sv. Jeronýma (Mosteiro dos Jerónimos) v Lisabonu.
V dalších desetiletích byla katedrála i klášter rozšiřovány způsobem odpovídajícím módnímu architektonickému stylu té které doby, takže dnešní podoba nese i rysy manuelského slohu a renesance.
Zemětřesení v roce 1755 sice katedrálu poškodilo, ale daleko větší škody způsobila napoleonská vojska, která v letech 1810 až 1811 katedrálu vyplenila a vypálila. Komplex zůstal opuštěn a postupně se rozpadal. Teprve král Ferdinand II. Portugalský v roce 1840 rozhodl o restauraci, která trvala až do 20. století.
V roce 1907 byla katedrála s klášterem prohlášena za národní památku a v roce 1983 zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO.
