Bojnický zámek je romantický zámek s částečně zachovalým původně gotickým a renesenčním hradním jádrem. Leží na severním okraji slovenského lázeňského města Bojnice.
První písemné zprávy o hradu, resp. hradišti, pochází ze 12. století. Jednalo se jistě o kamenný hrad. Prvními známými majiteli byli synové velmože Kazimíra z rodu Hont-Poznan, kteří se spolčili s Matúšem Čákem Trenčanským. Hrad vzápětí přešel do jeho majetku. Po jeho smrti byl královským majetkem a jako takový vícekrát měnil majitele. Patřil významným feudálům období gotiky a renesance; nejprve Gilethovcům, Ladislavovi z Opole, pánům z Jelšavy a nakonec Noffryovcům, kteří hrad rozšířili a opevnili. Po vymření jejich rodu připadl Janu Korvínovi a po něm rodu Zápoľských, kteří ho vlastnili od konce 15. století až do roku 1526. Hrad přešel do majetku Thurzovců, z nich František hrad podstatně rozšířil a opevnil.
Dnešní vzhled zámku nejvíce ovlivnili Pálffyovci, kteří ho vlastnili nepřetržitě od roku 1643 až do vzniku Československa, kdy zámek koupil Tomáš Baťa. Poslední Ján Pálffy hrad přestavoval v letech 1889 až 1910, konce přestavby se však nedožil, neboť zemřel ve Vídni 2. července 1908. Za svého života se soustředil také na sběratelskou činnost – nakupoval předměty nabízené na evropských dražbách. Zanechal po sobě vzácný soubor hradního komplexu s pozměněnou siluetou, architektonický celek začleněný do okolního přírodního prostředí s bohatou sbírkou uměleckohistorických předmětů.
Po konci druhé světové války roku 1945 byl Bojnický zámek zestátněn. O pět let později, 9. května 1950 zámek vyhořel. Na náklady státu byly odstraněny následky požáru a byla provedena celková obnova zámku. Současně bylo rozhodnuto, že zde bude zřízeno muzeum. Tak se teprve 42 let po smrti Jána Pálffyho naplnilo jeho přání, aby byl zámek přístupný veřejnosti. V padesátých letech byla pod zámkem objevena jeskyně, jež je součástí jeho prohlídky.
