Çatal Hüyük (též Çatalhöyük nebo Çatal Höyük) [čatal höjuk] je turecký název pro osadu v jižní Anatolii, která existovala v období neolitu a chalkolitu, přibližně mezi lety 7500 až 5700 př. n. l. Jedná se o jedno z největších a nejlépe zachovaných archeologických nalezišť z této dějinné epochy.
Rozkládá se na přibližně 20 metrů vysokém uměle vytvořeném návrší 40 km jihovýchodně od města Konya. Lokalita byla objevena roku 1958, přičemž hlavní archeologické výzkumy zde proběhly v letech 1961-1965. Druhá fáze výzkumů byla zahájena v druhé polovině roku 1993 a podílejí se na nich týmy archeologů ze Spojeného království, Spojených států amerických, Turecka, Polska a dalších zemí.
Osada byla tvořena obytnými domy postavenými z vepřovic. Mnoho z těchto domů mělo stěny vyzdobeno nástěnnými malbami. Předpokládá se, že v nich mohlo žít 5000-10 000 obyvatel. Díky své velikosti je někdy považována za jedno z prvních měst na světě. Obyvatelé byli zemědělci, což dokládají například nálezy různých druhů obilnin, a rovněž se zabývali chovem domestikovaných zvířat (ovce a skot). Vyráběli keramiku a obsidiánové nástroje. Mezi nejznámější zdejší nálezy patří figurka sedící matky (snad bohyně) se dvěma lvicemi z pálené hlíny. Společně s ní se zde nalezly stovky dalších, převážně mužských a zvířecích figurek.
