Himálaj

]]

Kangchenjunga from the summit of Drohmo Ri — markhorrell @ Flickr

Název pochází ze sanskrtských slov hima (sníh) a álaja (obydlí); vykládá se jako Domov sněhu.

Prabeshsdev @ WikiCommons

Pásma

Himálaje jsou složeny ze tří hlavních pásem, které se stupňovitě zvedají od jihu na sever:

• Sivalik (900 - 1 200 m)
• Malý Himálaj (3 000 - 4 000 m)
• Velký Himálaj (6 000 m)

Himálajská flóra a fauna se liší podle podnebí, dešťů, výšky a půdy. Podnebí se mění od tropického na úpatí hor až po věčný sníh a led v nejvyšších polohách. Množství každoročních srážek se zvyšuje podél pohoří od západu na východ. Díky různorodosti podnebí, výšky, množství dešťů a druhů půdy žije v Himálajích mnoho různých rostlin a živočichů.

Na Indoganžské nížině na úpatí hor se vegetace liší od západu k východu podle množství dešťů. Roviny v Pákistánu a indickém Pandžábu jsou porostlé suchomilnými trnovými křovinovými lesy. Dále na východ rostou vlhké opadavé lesy v Uttarakhandu a Uttarpradéši na horní Ganze a v Biháru a Západním Bengálu na dolní Ganze. Jsou to monzunové lesy, z jejichž stromů opadá listí během období sucha. Na ásámských rovinách rostou tropické vlhké lesy.

Meadow — Rubi Borgohain @ Flickr

Nad nížinou leží pás Terai, oblast písčité a hlinité půdy. Terai má více srážek než nížina a v jeho rovinaté oblasti se zpomalují řeky tekoucí z Himálají, které se v monzunovém období rozvodňují a přinášejí úrodný nános, zatímco v období sucha ustupují. Střední část pásu Terai tvoří směs luk, savan, opadavých i stále zelených lesů, mezi nimiž jsou nejvýše položené louky na světě. Teraiské louky jsou domovem nosorožce indického.

Evening lights at Auli — Navaneeth K N @ Flickr

Nad teraiským pásem leží náhorní oblast známá jako Bhabhar, oblast porézní a kamenité půdy tvořené naplaveninami z vyšších poloh. Bhabhar a níže položená místa v Sivaliku mají subtropické klima. V západní části tohoto subtropického pásma rostou subtropické borovicové lesy. Střední část pásma je domovem himálajských subtropických listnatých lesů.

Sivalické hory, nazývané také Churijské nebo Margallské hory, tvoří vnější pásmo kopců rozšířených po celé oblasti Himálají skrz Pákistán, Indii, Nepál a Bhútán. Skládá se z mnoha subpásem. Většina jeho vrcholů dosahuje výšky od 600 do 1 200 metrů. Jižní svahy jsou strmější a tvoří zlom, severní svahy jsou mírnější. Propustné naplaveniny a jiné kameny umožňují dešťové vodě vsakovat se a odtékat dolů do Bhabharu a Terai, takže nahoře rostou jen křovinové lesy. Na sever od Sivalických hor a mezi sivalickými pohořími leží otevřená údolí, zvaná Vnitřní Terai, například Dehra Dun v Indii nebo Chitwan v Nepálu.

Q-lieb-in @ WikiCommons

Severně od Mahabharátského hřebenu leží hornatý region dosahující do výšek 4 000 metrů, kde začíná Velký Himálaj. V jeho středních výškách subtropické lesy přecházejí v pás mírných listnatých a smíšených lesů. Nad listnatými lesy leží subalpínské jehličnaté lesy a nad nimi alpínské keře a louky, které ve vyšších polohách přecházejí v tundru. Alpínské louky jsou letním domovem ohroženého irbise (levharta sněžného).

Faj2323 @ WikiCommons

Vznik

V prvohorách byl jeden prakontinent Pangea. Tento kontinent se rozpadl vlivem zemského tepla, které se nahromadilo pod zemskou kůrou a Pangea se rozpadla na několik litosférických desek. Tyto desky se dále posouvaly a narážely do sebe. Když indická deska narazila na euroasijskou desku, začala se pomalu zasouvat pod euroasijskou desku a tím ji také vrásnit a zvedat do výšky, takže se začal utvářet obrovský horský masiv Himalájí a Karákoramu. Jelikož mezi euroasijskou a indickou deskou, než do sebe narazily, bylo moře, při nárazu se začaly pomalu utvářet ostrovy, ty se zvětšovaly, moře mezi euroasijskou a indickou deskou pomalu mizelo, až zmizelo úplně, ale litosférická deska se nezastavila a stále pokračovala ve svém narážení do euroasijské desky a malé ostrůvky v moři se pomalu měnily v čím dál větší hory, až se z nich staly velehory. Tento proces trval milióny let a stále ještě trvá.

Důkazy

To, že kdysi bylo i na území Himalájí moře, lze dost dobře dokázat. Na území Himalájí se vyskytuje velké množství zkamenělých mořských živočichů amonitů. A to i přes to, že nejbližší moře je Bengálský záliv. To svědčí o existenci moře na území dnešních velehor, ale moře tam muselo být před stvořením těchto hor. A jsou i další důkazy o existenci dávného moře v těchto neskutečných výškách. Po odškrábnutí vrstvičky naneseného zkamenělého bahna jde jasně a zřetelně pozorovat profil mořských vlnek otištěný ve zkamenělém písku. V tropických mořích se vyskytují také takzvané stromatolity. Tyto stromatolity se vytvářejí z řas, které zapadají pískem, jemným bahnem a tato směs se časem vytvrdí v pevný kamen. V Austrálii se i dnes vyskytují stromatolity. Ovšem v Himaláji jsou tyto stromatolity přetočeny takzvanou hlavou dolů. To je svědectví o tom, jak velikému tlaku jsou tyto kameny vystaveny, že je tato síla otočí naopak. Proces otáčení a ohýbání kamene musí ovšem probíhat velmi pomalu, jinak by se kámen polámal.

Himalayas — little byte of luck @ Flickr

Vodstvo

Řeky

V Himálajích pramení tři ze světových hlavních říčních systémů:

• Indus – Řeky na západě Himálají tvoří povodí řeky Indus, která je z nich největší. Vzniká v Tibetu soutokem zdrojnic Sengge a Gar, teče na jihozápad přes Pákistán a vlévá se do Arabského moře. Vlévají se do ní mimo jiné řeky Jhelum, Chenab, Ravi, Beas a Sutlej.
• Ganga-Brahmaputra – Do tohoto povodí patří většina himálajských řek. Jeho hlavními řekami jsou Ganga, Brahma a Jamuna. Brahmaputra začíná v západním Tibetu jako řeka Jarlung Canpo, protéká Tibetem na východ a dále na západ Ásámskými pláněmi. V Bangladéši se Ganga a Brahmaputra setkávají a vlévají se do Bengálského zálivu v největší říční deltě na světě.
• Jang-c'-ťiang – Řeky Jang-c'-ťiang, Mekong, Salwin a Žlutá řeka pramení v Tibetské náhorní plošině, která se geologicky liší od Himálaje, takže nejsou obvykle považovány za skutečné himálajské řeky.

Řeky v nejvýchodnějších částech Himálaje se vlévají do řeky Irávádí, která pramení ve východním Tibetu, teče na jih skrz Myanmar a vlévá se do Andamanského moře.

Jannu (7711m) looking like a big version of Ama Dablam — markhorrell @ Flickr

Podle odhadu 750 miliónů lidí žije v povodí himalájských řek.

Jezera

V Himálajích se nalézají stovky jezer, většina z nich se nalézá do výšky 5 000 metrů. Největší jezero je Pangong Tso, které leží na hranicích mezi Indií a Tibetem. Je situováno ve výšce 4 600 metrů, je 8 km široké a téměř 134 km dlouhé. Jedno z nejvyšších jezer je Gurudogmar, ve výšce 5 148 metrů. Dalšími velkými jezery jsou jezero Tsongmo poblíž indicko-tibetské hranice v Sikkimu a jezero Tilicho v Nepálu v masívu Annapurna v oblasti, která byla až donedávna pro turisty uzavřena. Ve výše položených oblastech (v nadmořské výšce nad 5 500 m) lze nalézt horská plesa, vzniklá činností ledovců. IV (7 525 m), Annapurna II (7 939 m) a Lamjung Himal (6 932 m)]]

India - Enroute Tso Moriri, Ladakh — sandeepachetan.com @ Flickr

Ledovce

V Himálajích se nachází přibližně 15 000 ledovců, které obsahují přibližně 12 000 km³ čisté vody. Ledovec Siachen, dlouhý 70 km a nacházející se na hranici Indie a Pákistánu, je druhý nejdelší ledovec na světě mimo polární oblasti. Mezi další známější ledovce patří Gangotri a Yamunotri (Uttarakhand), Nubra, Biafo a Baltoro (oblast Karakoram), Zemu (Sikkim) a Khumbu (oblast Mount Everestu).

Rucksackschule-dresden @ WikiCommons

V posledních letech vědci zaznamenali zvýšenou rychlost ústupu ledovců v celé oblasti, což může být důsledkem globálních klimatických změn. I když důsledky tohoto jevu se nemusejí projevit mnoho let, může znamenat katastrofu pro stovky miliónů lidí v severní Indii, kteří jsou v období sucha závislí na vodě v řekách pocházející právě z ledovců. Podle klimatické zprávy OSN mohou himálajské ledovce, které jsou zdrojem vody největších asijských řek, zmizet vlivem růstu teplot do roku 2035 a Indie, Tibet, Pákistán, Bangladéš, Nepál a Myanmar tak mohou v následujících desetiletích čelit povodním a rozsáhlým suchům.

Vliv Himálaje na podnebí

Himálaj má významný vliv na podnebí na Indickém subkontinentu a Tibetské náhorní plošině. Znemožňuje mrazivým a suchým arktickým větrům vanout na jih tohoto subkontinentu, v důsledku čehož je klima v jižní Asii mnohem teplejší než odpovídající oblasti v mírném pásmu v jiných částech světa. Zároveň brání monzunovým větrům vanout dál na sever, což způsobuje silné deště v oblasti Terai. Vědci se také domnívají, že Himálaj hraje důležitou roli ve vytvoření středoasijských pouští, např. Taklamakan nebo Gobi.

Shubham4564 @ WikiCommons

Pohoří také brání západním zimním poruchám z Íránu proniknout dál, což má za následek sníh v Kašmíru a deště v částech Pandžábu a severní Indii. Přestože údolí Brahmaputry je bariérou pro studené severní větry, část mrazivých větrů se do něj dostane a způsobuje snížení teploty v severovýchodních indických státech a v Bangladéši. Tyto větry také v tomto období vyvolávají v těchto místech severovýchodní monzuny.

Himalayas — iamrawat @ Flickr

Tryskové proudění má vliv i na vzhled himálajských vrcholů. Silný proud větrů ze západu vane kolem Everestu, čímž vytváří známé chuchvalce sněhu vanoucí z vrcholu, viditelné z velké vzdálenosti.

Nejvyšší vrcholy

Související články

• Seznam nejvyšších hor
• Osmitisícovka
• Karákoram
• Yeti

Souravkumar531239 @ WikiCommons

JP Vets @ WikiCommons

annapurna range himalayas — mariusz kluzniak @ Flickr

Himalayas - Aerial view — Dr. Partha Sarathi Sahana @ Flickr

Jumpingbat @ WikiCommons

Himalayas 2 — Black Sickle @ Flickr

Himalayas — priyaswtc @ Flickr

Sajan Shakya24 @ WikiCommons

गढ़वाल हिमालय (Gharwal Himalayas), Auli, Chamoli, Uttaranchal, India — Karneek Vyas @ Flickr