Île de la Cité je ostrov na francouzské řece Seině. Nachází se v samém srdci Paříže a byl také nejdříve z celé Paříže osídlen. Stojí zde jedna z prvních gotických staveb, katedrála Notre Dame.
Většina vědců[] věří, že roku 52 př. n. l., v době Vercingetorixova boje s Juliem Caesarem, malý keltský kmen Parisiů, žil na tomto ostrově. V této době ostrov nabízel výhodné místo pro překročení řeky a útočiště v době napadení. Někteří moderní historikové[] věří, že Parisiové byli usídleni na jiném, dnes zaplaveném ostrově. Po vyhnání Keltů, Říman Labenius založil na ostrově dočasný tábor, ale další římské osídlení vzniklo na zdravějším místě, na levém břehu řeky – římská Lutecie.
Pozdější Římané pod vedením svaté Genevièvy opustili ostrov, když bylo město napadeno barbary. Panovník Chlodvík I. založil Merovejský palác a ostrov se stal hlavním městem merovejské Neustrie. Ostrov zůstal důležitým vojenským a politickým centrem po celý středověk. Eudes používal ostrov jako obrannou pozici k odražení útoků Vikingů roku 885.
Podle některých informací byl na řece Seině ve městě Íle de la Cité upálen templářský velmistr Jacques de Molay (česky Jakub z Molay). Král Filip IV. prý nechal Jacquese upálit proto, že chtěl obhajovat řád templářů, a že se přiznal ke kacířství.
