Invalidovna (Les Invalides) thumb|Pařížská Invalidovna
Pařížská
Invalidovna je komplex budov v 7. městském obvodu obsahující muzea
a pamětihodnosti, které se vztahují k francouzské vojenské
historii. Dále pak nemocnici a domov pro válečné veterány, což byly
i původní účely budov. Dnes je to také místo, kde jsou pohřbeni
někteří z největších válečných hrdinů Francie.
Historie
Ludvík XIV. inicioval vznik domu pro staré či nemocné vojáky
rozkazem z 24. listopadu 1670. Název je odvozen zkrácením původního
hôpital des invalides (nemocnice pro invalidy). Architektem
byl Libéral Bruant. Za místo bylo vybráno tehdejší předměstí Paříže
(17. století). Než však byla stavba (r. 1676) dokončena, projekt se
postupně rozšířil – přední část měřila 196 metrů a celý komplex měl
15 nádvoří, největší cour d'honneur (čestné nádvoří) bylo
určené k vojenským přehlídkám. Dále byla postavena kaple. Při
stavbě asistoval již starému Bruantovi Jules Hardouin Mansart,
který stavbu podle Bruantových návrhů dokončil. Stavba kaple byla
dokončena v r. 1679, po Bruantově smrti. Kaple je známá jako
Eglise Saint-Louis des Invalides.
Krátce po dostavbě kaple pro veterány Ludvík XIV. přikázal
Mansartovi vybudovat oddělenou soukromou královskou kapli,
všeobecně nazývanou Église du Dôme (Kostel s kopulí) podle
nejvýraznějšího znaku. Tato stavba, dokončena 1708, je považována
za triumf francouzské barokní architektury, vzorem byla Basilika
sv. Petra v Římě.
Interiér kopule byl vymalován (dokončeno 1705) Le Brunovým žákem
Charlesem de La Fosse (1636 - 1716). Malby, při pohledu zdola,
zobrazují tehdejší představu vesmíru.
Institution Nationale des Invalides (Národní ústav
invalidů)
Národní ústav pro invalidní válečné veterány. Budovy tohoto
úřadu jsou stále součástí komplexu Invalidovny. Institut zahrnuje:
• Domov důchodců • Nemocnici • Centrum pro ambulantní lékařskou
pomoc
Musée
de l'Armée (Armádní muzeum)
– vojenské museum francouzské armády, jehož budova je též
součástí Invalidovny
Hrobky
Nejvýznamnější hrobkou Invalidovny je hrobka Napoleona Bonaparte
(1769-1821) v kryptě pod Mansartovým dómem. Napoleon byl po bitvě u
Waterloo internován na Sv. Heleně, kde i r. 1821 zemřel a byl
pochován. 19 let po jeho smrti (1840) však král Ludvík-Filip
umožnil návrat ostatků zpět do Francie a jejich uložení v kapli sv.
Jeronýma v Paříži. Jelikož renovace Invalidovny trvala mnoho let,
byly Napoleonovy ostatky přesunuty na honosnější místo pod kopulí
až v r. 1861.
Návrat ostatků Napoleonových do Francie byl obrovskou událostí, jak
dokládá literatura:
Na Svaté Heleně císař svým druhům předpověděl:
„Znovu uslyšíte, jak v Paříži křičí Ať žije císař!“
A dav, když spatřil, jak za rakví pochodují veteráni slávy,
zdravil je křikem, před nímž se kdysi na bojištích třásli
nepřátelé, neboť jim oznamoval, že Napoleon je tady – a že je
porazí:
„Ať žije císař!“
Granátníci, myslivci ze staré gardy, císařovnini dragouni,
dragouni de la mort, červení kopiníci, ti všichni pochodovali,
vypínali prsa a zvedali hlavu k této poslední přehlídce, k tomuto
defilé duchů. A jejich srdce bilo o překot, zatímco doprovázeli
císaře k dómu zářícímu zlatem, který bude od nynějška chránit jeho
věčný spánek.
Maršál Moncey, správce Invalidovny, se ve
věku osmdesáti sedmi let nechal donést ke katafalku. Už
týden prosil svého lékaře:
„Doktore, dám Vám polovinu svého majetku, jen když se dožiji
chvíle, vidět zase císaře.“
U vchodu do dómu vykročil naproti průvodu král Ludvík-Filip. Na
jeho žádost položil Bertrand Napoleonův meč na rakev a Gourgaud k
němu přidal legendární Napoleonův klobouk.
Když dlouhá mše skončila, Moncey zašeptal:
„A teď se vraťme zemřít …“, Napoleon Bonaparte, André
Castelot.
V Invalidovně však není pohřben jen Napoleon, jsou zde pohřbení
také někteří členové Napoleonovy rodiny, několik důstojníků, kteří
sloužili pod Napoleonovým velením a další francouzští vojenští
hrdinové.
- Henri Gratien, hrabě Bertrand (1773 - 1844) armádní generál
Prvního císařství, který doprovázel Napoleona na Elbu a Sv. Helenu.
Přivezl r. 1840 Napoleonovo tělo zpět do Francie.
- Joseph Bonaparte (1768 - 1844) Napoleonův starší bratr.
- Jérôme Bonaparte (1784 - 1860) Napoleonův nejmladší bratr.
- Napoleon II. (1811 - 1832) syn Napoleonův.
- Thomas Robert Bugeaud (1784 - 1849) maršál Francie a dobyvatel
Alžíru.
- François Canrobert (1809 - 1895) maršál Francie.
- Geraud Duroc (1774 - 1813) důstojník, který bojoval a věrně
sloužil Napoleonovi.
- Claude Joseph Rouget de Lisle (1760 - 1836) armádní kapitán,
autor francouzské národní hymny - La Marseillaise.
- Ferdinand Foch (1851 - 1929) maršál Francie během První světové
války.
- Henri de la Tour d'Auvergne, Vicomte de Turenne (1611- 1675),
lépe známý jako Turenne, maršál Francie za Ludvíka XIV., jeden z
největších Francouzských vojevůdců.
- Srdce Sébastiena Le Prestre de Vauban (1633 - 1707) projektant
opevnění za Ludvíka XIV.
Pohřbení v
kryptách Invalidovny
- Popel generála Marceaua
- Srdce generála Klébera
- Maršál Lyautey
- Generál Nivelle
- Generál Mangin
- Maršál de Mac-Mahon
- Maršál Leclerc de Hauteclocque
- Maršál Juin
- Srdce královského poručíka Jeana Beryranda, 1691
- Srdce generála d'Hautpoula 1807
- Generál hrabě de Lasalle 1809
- Srdce generálmajora de Bisson 1811
- Generál de Lariboisière 1812
- Maršál Bessières 1813
- Srdce generálmajora Eblé 1813
- Srdce generálporučíka Baraguay d'Hillierse 1813
- Srdce Marie Maurille de Sombreuil, hraběnky z Villelume
1823
- Srdce generálporučíka Conchy 1823
- 14 obětí Fieschiho útoku 28. července 1835
- Maršál Bon Adrien Jeannot de Moncey 1842
- Maršál Nicolas Charles Oudinot 1847
- Srdce generálmajora Négrier 1848
- Maršál Mouton de Lobau 1839
- Maršál Vallée 1846
- Admirál Duperré 1847
- Generál Duvivier 1848
- Maršál Sébastiani 1851
- Maršál Exelmans 1852
- Maršál d´Saint-Arnaud 1854
- Admirál Hamelin 1864
- Maršál Pélissier, vévoda de Malakoff 1864
- Maršál Regnault ze Saint-Jean-d'Angely 1870
- Maršál Baraguay d'Hilliers 1878
- Maršál Canrobert 1895
- Generál Roques 1920
- Generál de Maud'huy 1921
- Generál Humbert 1921
- Generál Maistre 1922
- Maršál Maunoury 1923
- Generál Malleterre 1923
- Generál de Mitry 1924
- Vice-admirál Boué de Lapeyrère 1924
- Generál Lanrezac 1925
- Generál Putz 1925
- Generál Baucheron de Boissoudy 1926
- Generál Gerard 1926
- Generál Ruffey 1926
- Generál d´Langle de Cary 1927
- Maršál Fayolle 1928
- Generál Sarrail 1929
- Vice-admirál Gauchet 1931
- Generál Cordonnier 1936
- Admirál Guépratte 1939
- Maršál Franchet d' Esperey 1942
- Generál Pau 1932
- Vice-admirál Fournier 1934
- Admirál Ronarc'H 1940
- Generál Guillaumat 1940
- Generál d'Amade 1941
- Generál d'Urbal 1943
- Generál Henrys 1944
- Generál Duchêne 1950
- Generál Houdemon 1960
- Generál Kientz 1962
- Generál Monclar 1964
Guvernéři Invalidovny
- Vrchní probošt Lemaçon, seigneur d’Ormoy: 1678
- Blanchard, rytíř de Saint-Martin de Taley: 1696
- Des Roches d’Orange : 1705
- Boyveau : 1728
- Beaujeu de Jauges : 1730
- De Vissec de Ganges : 1738
- Marnais de la Bastie, rytíř de Saint-André : 1742
- Cormier de la Courneuve : 1753
- Azémar de Pannat de La Serre : 1766
- Generálporučík Sahuguet d’Espagnac : 1783
- Generálporučík de Guibert : 1786
- Generál Jean-François Berruyer : 1804
- Maršál Jean Mathieu Philibert Sérurier : 1819
- Maršál de Franquetot de Coigny : 1821
- Maršál Jean-Baptiste Jourdan : 1833
- Generálporučík Denis de Damrémont : 1837
- Maršál Bon Adrien Jeannot de Moncey : 1842
- Maršál Nicolas Charles Oudinot : 1847
- Maršál Gabriel Jean Joseph Molitor : 1849
- Generál Arrighi de Casanova : 1853
- Maršál Philippe Antoine hrabě d’Ornano : 1863
- Generál hrabě de Martimprey : 1883
- Generál Sumpt : 1891
- Generál Arnoux : 1902
- Generál Mariaux : 1944
- Generál Rodes : 1951
- Generál Jacques de Grancey : 1973
Externí
odkazy
