Ischia je italský ostrov v Neapolském zálivu, součást Kampánského souostroví (Arcipelago Campano). Původem sopečný ostrov má téměř 47 km2 a žije zde asi 60 000 obyvatel.
Ischia je osmým největším ostrovem Itálie a největším ostrovem v Neapolském zálivu. Ostrov má téměř kruhový tvar, od východu k západu je široký asi 10 km, od severu k jihu 7 km. Leží na severním okraji zálivu, od neapolského přístavu je vzdálen asi 33 km. Na severovýchodě sousedí s ostrovy Procida a Vivara, na jihu zálivu se nachází jiný známý ostrov – Capri.
Ostrov je vulkanického původu. Je součástí tzv. Flegrejských polí, kam patří i Neapol, Vesuv, Pozzuoli a Solfatara. Povrch ostrova je převážně hornatý, nejvyšší hora ostrova je Epomeo s výškou 789 m n. m. Ostrov je v zemských hlubinách propojen s 35 km vzdáleným Vesuvem a dodnes se sopečná činnost na ostrově v různých formách výrazně projevuje. Na ostrově se nachází celá řada pozůstatků různých vulkánů. Poslední erupce na ostrově nastala v roce 1302, 28. července 1883 usmrtilo zemětřesení v Casamicciole více než 2 tisíce lidí. Pod povrchem ostrova se dodnes nachází žhavé magma a nedá se vyloučit obnovení plné sopečné aktivity i v budoucnu.
První zdokumentovaná přítomnost člověka na ostrově se datuje do roku 3500 před naším letopočtem. Během 7. století před naším letopočtem osídlili ostrov Řekové z ostrova Euboia. Zde se usadili pod mysem Monto Vico (dnes Lacco Ameno) a založili osadu nazývanou Phitakusae. Odtud také Řekové podnikali dobyvačné výpravy na italskou pevninu. Byli to právě Řekové, kteří založili na italské pevnině města Kýmé a Neapol po té, co je v 6. století před n. l. donutila erupce sopky Monte Rotaro usídlit se na protějším pobřeží italské Kampánie.
V 5. století př. n. l. dobyli ostrov Syrakusané a od roku 82 př. n. l. ovládali ostrov Římané. To už se ostrov nazýval Aenearia. Římané začali využívat bohaté termální prameny k léčebným účelům. V roce 29 př. n. l. vyměnil císař Augustus s neapolskými ostrov Ischia za nedaleký ostrov Capri. V následujících staletích se ostrov stával opakovaně cílem nájezdů Gótů, Langobardů, Vandalů a Normanů.
V roce 813 byl ostrov v dopise Karla Velikého papeži Lvu III. ostrov prvně zmíněn jako „ostrov“ (insula). Toto latinské slovo se postupně měnilo na Insula, Ischla, Iscia až na konečný současný název Ischia.
V roce 1263 připadla Ischia i Neapol francouzskému rodu Anjou a od roku 1441 tuto dynastii vystřídal španělský král Alfonso I. Aragonský. V 15. století nechal Alfonso vybudovat na ostrůvku u pobřeží Ischia Ponte aragonský hrad a spojil ostrůvek mostem s pevninou. Za španělské nadvlády zužovaly ostrov až do 16. století nestálé nájezdy pirátů. Na pobřeží bylo postaveno velké množství obranných věží. V 17. století se mnoho obyvatel ostrova stalo obětí morové epidemie.
Za napoleonských válek získali Neapolské království i Ischii francouzští Bourboni. Ti zřídili na Ischii svou královskou rezidenci a vybudovali přístav Ischia Ponte. V roce 1806 způsobili ostrovu velké škody Britové, kteří se ho neúspěšně pokoušeli obsadit. Bourboni vládli na ostrově až do roku 1860, kdy se ostrov stal součástí italského království.
Na ostrově je typické středomořské podnebí. Průměrná zimní teplota je 10 stupňů, v létě 23 stupňů. Nejteplejší měsíc je srpen, kdy průměrná teplota dosahuje 29 stupňů.
Sopečný původ se na ostrově projevuje v mnoha různých formách. Jsou to především termální prameny, fumaroly – přírodní vývěry horké páry, přírodní sauny a horké písky.
Na ostrově se nachází mnohé termální lázně, které se věnují aplikaci různých produktů především v oblasti revmatologie, gynekologie, traumatologie, dermatologie a výrobě kosmetických přípravků.
Minerální a termální koupeleNa ostrově vyvěrá více než 100 pramenů o různé teplotě, je zde nespočetné množství míst (vany a bazény), které umožňují koupání v minerální a termální vodě o různé teplotě. Od 37 až do 39 stupňů.
Bahenní zábalyJako materiál pro různé bahenní zábaly se používá vulkanická hlína, která se před použitím nechává zrát 8 měsíců v nádržích s minerální vodou. V některých místech má bahno radioaktivní účinky. Je bohaté na minerální soli, aplikuje se horké.
Další možností aplikace termálních vod jsou inhalace a aerosoly.
Pro ostrov Ischia jsou charakteristické termální lázně. Obvykle se jedná o kombinaci tzv. římské sauny, různých bazénů s termální vodou a bazénů s mořskou vodou nebo písečných pláží, bohaté subtropické zeleně a zajímavé architektury. Zahrady jsou otevřené od dubna do října.
Termální parky na ostrověHlavním průmyslovým odvětvím na ostrově je turismus. Turisté využívají mořské pláže, termální parky, ostatní projevy vulkanické aktivity ostrova a bohatou a úrodnou sopečnou půdu.
Ostrov je rozdělen mezi 6 obcí, jsou to: Ischia, Casamicciola Terme, Lacco Ameno, Forio, Serrara Fontana a Barano d'Ischia.
Má 16 000 obyvatel a je to hlavní město ostrova. Je rozdělené do dvou částí Ischia Porto a Ischia Ponte. Ischia Porto je především největší přístav na ostrově, obchodní, společenské a administrativní centrum ostrova. Přístav byl původně zaplaveným sopečným kráterem. V roce 1854 byl kanálem propojen s mořem.
Ischia Ponte je původní rybářská vesnice, která se do jisté míry zachovává svůj původní charakter. Nachází se zde starší historická část s aragonským hradem, katedrálou, mořským muzeem aj.
Pravděpodobně na tomto místě stály nejstarší lázně na ostrově. Zdejší vulkanické radioaktivní alkalicko-bikarbonátové prameny se používají k léčebným účelům i dnes. Město bylo zcela zničeno při zemětřesení v roce 1883. Dnes je vyhledáváním místem dovolené významných hudebníků a spisovatelů. Ve městě je přístav, který spojuje ostrov trajektovou dopravu s Neapolí.
Na tomto místě, na úpatí hory Monte Vico založili Řekové svou první osadu na ostrově. Symbolem je skála zvaná Fungo (houba). Původní lávová vyvřelina byla opracována mořským příbojem a větrem do tvaru houby.
Obec s asi 8000 tisíci obyvateli na západním pobřeží ostrova. V okolí jsou velké písčité pláže. 80 % vína vyrobeného na ostrově pochází odtud. V tomto městě se nachází nejvíce kostelů z celého ostrova. V kostele Sant Maria del Soccorso se natáčela část filmu Nebožtíci přejí lásce.
Je nejvýše položenou obcí na ostrově. Leží na úpatí hory Monte Epomeo ve výšce 452 m n. m. Nedaleko je nejjižnější výběžek ostrova – Sant'Angelo na kterém se nachází malý přístav. Výběžek Punta Sant'Angelo, který je s ostrovem spojen 100 m dlouhou písčitou pláží patří ke známým dominantám ostrova. Na vrcholu výběžku jsou trosky věže, která byla zničena v roce 1809 admirálem Nelsonem při obléhání ostrova Angličany.
Ostrov není velký. Obvod měří asi 39 km a všechna hlavní centra ostrova spojuje jediná silnice. Dvě hlavní linky se pohybují po této silnici buď ve směru, nebo proti směru hodinových ručiček. Doprava je pravidelná, velmi častá a většina zastávek i autobusů je vybavena informačním systémem – monitorem, který informuje cestující o poloze autobusu, zastávkách a čase, kdy přijede další spoj.
S pevninou je ostrov spojen trajektovou dopravou. Trajekty nejčastěji odjíždějí z přístavu v Casamicciole a končí v neapolském přístavu nebo přístavu Pozzuoli. Z ostrova je také přímé spojení na nedaleký ostrov Capri.
Souřadnice: 40°43′12″ s. š., 13°54′38″ v. d.