Jeskyně Mo-kao (Шаблон:Vjazyce 莫高窟), známé též jako Jeskyně tisíce buddhů, je rozsáhlý komplex jeskynních obydlí v čínské provincii Kan-su, přibližně 25 km od města Tunchuang. Oblast byla obydlena již od starověku a ležela na jedné z důležitých křižovatek hedvábné stezky, díky čemuž se jeskyně Mo-kao staly důležitým zejména buddhistickým centrem. Časem však byly jeskyně opuštěny a trvalo takřka tisíc let, než byly znovuobjeveny v roce 1900. V jeskyních bylo nalezeno až 60 000 textů všeho druhu a ohromné množství nástěnných maleb. I díky tomu jsou od roku 1987 zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO.
Podle místní tradice měl v roce 366 jeden z místních mnichů vizi tisíce buddhů, čímž inspiroval k započetí hloubení jeskyň. Počet jeskyň se vyšplhal na více než jeden tisíc. Jeskyně sloužily mnichům jako ubytovací i meditační místnosti. Jelikož ležely na jedné z rušných křižovatek hedvábné stezky, proudily sem davy poutníků i obchodníků. Počet obyvatel jeskyň brzy natolik vzrostl, že se na dlouhou dobu staly jedním z nejdůležitějších buddhistických center. Vzniklo zde ohromné množství nejrůznějších textů, které však byly již na počátku 11. století zazděny a znovuobjeveny až v roce 1990 taoistickým mnichem jménem Wang Jüan-lu.
Poutníci i mniši, kteří zde v dávných dobách žili, kreslili po stěnách malby, které sloužily jak k prostému ozdobení stěn, tak měly určitou funkci při vyvolávání vizuálních představ při meditacích, jejichž vrcholem mělo být probuzení. Nástěnné malby zde pokrývají plochu až 42 000 m². Veřejnosti se staly jeskyně společně s malbami přístupné až roku 1949, tedy takřka půl století po jejich znovuobjevení. Roku 1987 pak byl celý jeskynní komplex zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO a dnes je vysoce navštěvovaným místem poutníků i turistů z celého světa.
