Katedrála svatého Blažeje v Brunšviku, německy Dom St. Blasii (et Johannis), je původně kolegiátní kostel v dolnosaském městě Braunschweigu. Od roku 1543 patří luteránské protestantské církvi.
Katedrála byla postavena na základech starší románské stavby vysvěcené roku 1030, kterou nechal saský vévoda Jindřich Lev zbořit a vystavěl zde v letech 1173–1195 opět v románském sloh stavbu novou. V dobách pozdějších byly některé části strženy a přistavěny části nové ve slohu gotickém a pozdně gotickém. K pozdní gotice patří dvojitá postranní loď a perpendikulárními sloupy.
Z počátku 13. století pochází nástěnná výzdoba. Dochované fresky zobrazují výjevy ze života Ježíše Krista a Marie a také patronů katedrály. K významným uměleckým dílům patřícím ke katedrále patří dřevěný krucifix Mistra Imervarda ze 12. století a také sedmiramenný bronzový svícen pravděpodobně vyrobený na příkaz Jindřicha Lva.
V románské kryptě je místo posledního odpočinku řady příslušníků welfské dynastie. V hlavní lodi je vápencový náhrobek Jindřicha Lva a jeho choti Matyldy a dlaždice označující hrob císaře Oty Brunšvického a jeho ženy Beatrix.