Kenotaf nebo v latinském pravopisu cenotaf (řecky κενοτάφιον – kenotaphion, od κενός – „prázdný“ a τάφος – „hrob“) je symbolický náhrobek či hrobka, vlastně typ památníku, zřizované ve starověkém Egyptě, Řecku a Římě, a v novověké epoše v Indii, ale i jinde.
Antika
Ve starém Řecku a Římě se zřizovaly dva druhy kenotafů:
-
tumulus inanis (lat. – prázdný hrob) –
symbolický hrob ve vlasti pro uctívání zemřelého nebo padlého v
zahraničí, jehož tělo nebylo repatriováno.
-
tumulus honorarius (lat. – čestný hrob) –
zřizovaný k uctění hrdinů, např. v místě jejich smrti, kde tělo
nezůstalo nebo se nenašlo.
Později
Ve středověku a novověku se zřizovaly kenotafy svatých a
významných historických postav, např. sv. Vojtěcha v podobě tumby v
katedrále v Hnězdně položené vedle relikviáře.
V anglosaských zemích jsou kenotafy symbolické hroby neznámého
vojína např. v Londýně, Belfastu nebo v
Aucklandu.
Kenotaf je centrálním bodem Voortrekker Monumentu (Památníku
průkopníků) v Pretorii v
Jihoafrické republice. Za kenotaf je také považovaný Pomník Bitvy
národů v Lipsku.
Dále se někdy na rodinných náhrobcích uvádějí symbolicky jako
pochovaní ti, kteří nemohli být pohřbeni v rodinném hrobu, např.
zemřelí nebo zavraždění v koncentračních táborech.
Příklady kenotafů
Své kenotafy mají mj.:
- Michelangelo Buonarroti v Římě (skutečná
hrobka ve Florencii),
- Dante Alighieri ve Florencii (pravá hrobka se nachází v
Ravenně),
- Jan Pavel II. v Panteonu velkých Poláků v chrámu Boží
prozřetelnosti ve Varšavě (pohřben je v kapli sv. Sebastiána v
bazilice sv. Petra ve Vatikánu),
- Lech Kaczyński na Hřbitově v Powązkách ve Varšavě (pohřben byl
u hrobek polských králů v bazilice sv. Stanislava a sv. Václava na
Wawelu v Krakově).
České
kenotafy
- Josef Čapek a Milada Horáková mají symbolické hroby (kenotafy)
v Praze na Vyšehradském
hřbitově.
- sv. Jan Nepomucký má kenotaf na Pražském
hradě, vně
chrámu sv. Víta mezi III. nádvořím a náměstím U sv. Jiří, který
je dílem J. F. Platzera z roku 1763. Světec je pohřben uvnitř
katedrály ve stříbrném mauzoleu z roku 1736 na jižní straně
chóru.
Reference