Koloseum nebo Římské koloseum, původně Flaviovský amfiteátr (latinsky: Amphitheatrum Flavium, italsky: Anfiteatro Flavio nebo Colosseo), je elipsovitý amfiteátr v centru města Říma v Itálii. Jde o největší amfiteátr, který byl kdy v Římské říši postaven. Je to jedno z velkých děl římské architektury a římského stavitelství.
Koloseum se nachází východně hned vedle Fora Romana. Jeho stavba začala mezi lety 70 a 72 n. l. za římského císaře Vespasiána a byla dokončena v roce 80 n. l. za Tita. Za vlády Domiciána (81-96) byly provedeny některé další úpravy. Jméno "Amphitheatrum Flavium" je odvozeno jak od Vespasiánova, tak od Titova příjmení (Flavius, z rodu Flavia).
Původně bylo schopno pojmout 50 000 sedících diváků a bylo užíváno pro gladiátorské boje a veřejné podívané. Stejně jako gladiátorské hry se zde pořádaly i jiné veřejné podívané, jako např. parodie na mořské bitvy, lov zvěře, popravy, rekonstrukce známých bitev a dramata založená na klasické mytologii. V raném středověku přestala být budova užívána pro zábavu. Později byla používána pro takové účely jako bydlení, workshopy, části pro náboženské řády, pevnost, kamenolom a křesťanskou svatyni.
Ačkoliv v 21. století bylo Koloseum zříceninou kvůli ničení způsobenému zemětřeseními a zloději kamenů, dnes je Koloseum ikonickým symbolem císařského Říma. Je jednou z nejpopulárnějších římských turistických atraktivit a stále má úzké vazby s římskokatolickou církví, protože na každý Velký Pátek vede papež "Křížovou cestu" do amfiteátru.
Koloseum je také znázorněno na italské verzi pěticentové mince.
Původní latinské jméno Kolosea bylo Amphitheatrum Flavium, často počešťováno jako Flaviovský amfiteátr. Budova byla postavena císaři Flaviovské dynastie, odtud její původní jméno. Toto jméno je stále často užíváno v moderní angličtině, ale je všeobecně neznámé. Ve starověku Římani mohli o Koloseu mluvit neoficiálním jménem Amphitheatrum Caesareum; toto jméno mohlo být silně poetické. Toto jméno nepatřilo jedině Koloseu; Vespasian a Titus, stavitelé Kolosea, postavili také amfiteátr stejného jména v Puteoli (moderní Pozzuoli).
Dlouho se lidé domnívali, že jméné Koloseum pochází od kolosální sochy Nera, která stála hned vedle. Později byla tato socha Nerovými nástupci předělána do podoby Helia (Sol) nebo Apolla, boha slunce, přidáním nezbytné sluneční koruny. Několikrát byla taková nahrazena Nerova hlava hlavami dalších císařů. I přes pohanské doby zůstala socha stát až do středověku a byla ji přisuzována zázračná moc. Byla vnímána jako ikonický symbol věčnosti Říma.
V 8. století napsal Venerable Bede (asi 672-735) známý epigram oslavující symbolický význam sochy: Quandiu stabit coliseus, stabit et Roma; quando cadit coliseus, cadet et Roma; quando cadet Roma, cadet et mundus ("dokud stojí Kolosus, tak dlouho stojí Řím; když Kolosus padne, má padnout i Řím; když padne Řím, tak padne svět"). To je často mylně překládáno a tak se často mluví o Koloseu než o Kolosu (jako např. v Byronově poemu Childe Haroldova pouť). Nicméně v době, kdy psal Bede, podstatné jméno mužského rodu coliseus byla užíváno v souvislosti se sochou spíše než s tím, co bylo stále známo jako Flaviovský amfiteátr.
Kolosus nakonec padl, pravděpodobně byl stržen, aby mohl být použit jeho bronz. Okolo roku 1000 začalo být používáno slovo "Koloseum" (podstatné jméno středního rodu) v souvislosti s amfiteátrem. Socha samotná byla již dávno zapomenuta a zůstal jenom jeho podstavec, který je umístěn mezi Koloseem a vedle stojícím Chrámem Venuše a Říma.
Dále bylo ve středověku jméno zkomoleno na Koliseum. V Itálii je amfiteátr stále znám jako il Colosseo a ostatní románské jazyky začali používat podobné formy, jako např. le Colisée (francouzština), el Coliseo (španělština) a o Coliseu (portugalština).
Stavba Kolosea začala za vlády císaře Vespasiána v roce 70-72. Vybrané místo byla rovinatá plocha na dně nízkého údolí mezi kopci Caelian, Esquiline a Palatine, kterým vedl kanál. Okolo 2. století př. n. l. bylo toto území hustě obydleno. Bylo poškozeno velkým požárem Říma v roce 64 n. l., následkem čehož Nero zabral většinu území a přidal ho ke svému osobnímu majetku. Po straně Kolosea postavil grandiozní Domus Aurea, před kterým vytvořil umělé jezero obklopené pavilony a zahradami. Stávající akvadukt Aqua Claudia byl rozšířen, aby mohl zásobit toto území vodou a vedle vchodu do Domu Aurea byla zasazena gigantická bronzová socha Nerona.
Ačkoliv byla socha chráněna, velká část Domu Aurea shořela. Jezero byla napuštěno a země použita jako místo pro nový Flaviovský amfiteátr. Uvnitř bývalých základů Domu Aurea byly postaveny gladiátorské školy a ostatní podpůrné budovy. Podle rekonstruovaného popisu nalezeného na tomto místě "nařídil císař Vespasiánus, aby byl nový amfiteátr vztyčen z jeho podílu na válečné kořisti". Tím se myslí velká část pokladu zabaveného Římany jako následek jejich vítězství ve velkém židovském povstání v r. 70. Přesto může být Koloseum považováno za velký triumfální památník postavený z římské tradice oslav velkých vítězství. Vespasiánovo rozhodnutí postavit Koloseum na břehu Neronova jezera může být také považováno za populistické gesto navrátit lidem území města, které Nero využíval pro své vlastní účely. Narozdíl od mnoha jiných amfiteátrů, které se nacházely na kraji města, bylo Koloseum postaveno v centru města; ve smyslu umístit ho jak doslova, tak symbolicky v srdci Říma.
V době Vespasiánovy smrti v roce 79 bylo Koloseum dokončena až po třetí patro. Poslední úroveň byla dokončena a budova inaugurována jeho synem Titem v roce 80. Dio Cassius počítal, že během inauguračních her amfiteátru bylo zabito více než 9000 divokých zvířat. Za Vespasiánova mladšího syna, nově dosazeného císaře Domicia, byla budova dále předělána. Domicián postavil hypogeum, sérii podzemních tunelů užívaných k ubytování zvířat a otroků. Také nechal na vrchol Kolosea přidělat galerii, aby zvýšil kapacitu míst k sezení.
V roce 217 bylo Koloseum zle poškozeno hlavním požárem (podle Dio Cassia způsobeného osvětlením), který zničil dřevěná horní patra vnitřku amfiteátru. Až do roku 240 nebylo Koloseum opraveno úplně a prošlo dalšími úpravami v roce 250 nebo 252 a opět v roce 320. Zápisy popisují restaurace různých částí Kolosea za Theodosia II a Valentiniana III (vládl 425-450), pravděpodobně aby se opravilo poškození způsobené hlavním zemětřesením z roku 443; více prací následovalo v letech 484 a 508. Až do 6. století byla aréna dále užívána pro podívané, poslední gladiátorské boje jsou zmiňovány kolem roku 435. Lov zvířat pokračoval nejméně do roku 523.
Během středověku prošlo Koloseum několika radikálními změnami týkajícími se jeho používání. Koncem 6. století byl do stavby amfiteátru postaven malý kostel, ačkoliv to nedávalo budovu jako celku žádný zvláštní náboženský význam. Aréna byla přeměněna na hřbitov. Četné klenbové prostory v arkádách pod sedadly byly přeměněny v ubytovny a dílny a ještě ze 12. století jsou o nich dochovány záznamy o tom, že byly pronajímány. Kolem roku 1200 převzala Koloseum rodina Frangipani a obehnala ho opevněním; očividně ho využívala jako zámek.
Zemětřesení v roce 1349 způsobilo Koloseu vážné poškození a způsobilo, že vnější strana se zhroutila. Většina popadaných kamenů byla použita k stavbě paláců, kostelů, nemocnic a dalších budov po celém Římě. V polovině 14. století se do severní třetiny Kolosea přestěhoval náboženský řád a obýval ji až do počátku 19. století. Interiér amfiteátru byl v rozsáhlé míře vydlážděn kameny, který byl užit od někud jinud, nebo (v případě mramorové fasády) byl pálen na nehašené vápno. Bronzové výztuže, které držely kamennou stavbu pohromadě, byly vypáčeny nebo vyháknuty ze stěn a zanechaly četné důlky, které ještě dnes budovu hyzdí.
Během 16. a 17. století shledali představitelé církve užití pro velkou zpustlou masu Kolosea. Papež Sixtus V. (1585 - 1590) plánoval předělat budovu na továrnu na vlnu, čímž by zajistil zaměstnání římským prostitutkám; tento návrh ale padl díky jeho předčasné smrti. V roce 1671 schválil kardinál Altieri využití Kolosea k býčím zápasům; veřejný poprask ale způsobil, že se této myšlenky rychle vzdal.
V roce 1749 kvitoval papež Benedict XIV. jako oficiální politiku církve názor, že Koloseum je svaté místo kde byli mučeni raní křesťané. Zakázal užívání Kolosea jako kamenolomu a zasvětil budovu Kristovým pašijím a umístil v ní kříže, které prohlásil za posvěcené krví Kristových mučedníků, jež zemřeli v Koloseu. Později iniciovali papežové různé stabilizační a restaurační projekty, byla odstraněna rozsáhlá vegetace přerůstající přes budovu a dále ji ohrožující. Fasáda byla v letech 1821 a 1827 zpevněna trojúhelníkovými cihlovými klíny a interiér byl opraven v letech 1832, 1846 a ve 30. letech 20. století. Vnitřní část arény byla částečně vyhloubena v letech 1810-1814 a v roce 1874 a za Mussoliniho ve 30. letech 20. století byla zcela odkryta.
Dnes je Koloseum jednou z nejpopulárnějších turistických atrakcí Říma, každý rok sem zavítají miliony turistů. Následky znečištění ovzduší a celkové zhoršení stavu v průběhu let vyzvaly k velkému restauračnímu programu, který byl uveden do akce mezi lety 1993 a 2000 v hodnotě 40 miliard italských lir (19,3 milionů dolarů/20,6 milionů dolarů v cenách roku 2000). V nedávné době se stalo Koloseum symbolem mezinárodní kampaně proti trestu smrti, který byl v Itálii zrušen v roce 1948. V roce 2000 se před Koloseem konalo několik demonstrací proti trestu smrti. Od té doby, jako gesto proti trestu smrti, změnili představitelé Říma barvu nočního osvětlení Říma od bílé na zlatou v době, kdy kdekoliv ve světě je osoba odsouzená tomuto trestu osvobozena, propuštěna nebo jí je trest zmírněn. Úplně nedávno bylo Koloseum zlatě nasvíceno, když byl zrušen trest smrti v americkém státě New Jersey v prosinci 2007.
Kvůli poškozenému stavu interiéru je nepraktické pořádat v Koloseu velké události; do současného hlediště se vejde pouze několik set diváků. Nicméně mnohem větší koncerty se konaly před Koloseem a Koloseum bylo užíváno jako pozadí. Z umělců, kteří v minulých letech hrály u Kolosea, jmenujme Raye Charlese (květen 2002), Paula McCartneyho (květen 2003) a Eltona Johna (září 2005).
7. července 2007 bylo Koloseum zvoleno jako jeden z Nových sedmi divů světa.
Podle kalendáře z roku 354 mohlo Koloseum pojmout 87 000 lidí, ačkoliv moderní odhady počítají s číslem kolem 50 000. Posazeni byli v řadovém uspořádání, které odráželo přísnou rozvrstvenost římské společnosti. Na severním a jižním konci byly vyhrazeny speciální boxy pro římského císaře a Vestálky a poskytovaly nejlepší výhled do arény. Na stejné úrovni na křídlech byla široká platforma nebo podium pro třídu senátorů, kteří si směli přinést vlastní židle. V kamenech mohou být stále viděna vyrytá jména některých senátorů z 5. století, předpokládá se, že si tím zajišťovali prostor pro vlastní užití.
Řada nad senátory, známá jako maenianum primum, byla obývána nesenátorskou šlechtickou třídou nebo rytíři (equites). O další řadu výše bylo maenianum secundum, které bylo původně vyhrazeno řádným římským občanům (plebejci) a bylo rozděleno do dvou sektorů. Část níže (immum) byla pro bohaté občany, zatímco výše položená část (summum) byla pro chudé občany. Pro další sociální skupiny byly vyhrazeny speciální sektory: například chlapce se svými učiteli, vojáky na dovolené, zahraniční hodnostáře, písaře, hlasatele, knězi a tak dále. Kamenná (a později mramorová) sedadla byla vyhrazne pro občany a šlechtu, kteří si pravděpodobně nosili své vlastní polštáře. Prostory pro zvláštní skupiny byly rozeznány popisky.
Další úroveň, maenianum secundum in legneis, byla přidána na úplný vrchol budovy v době vlády Domiciána. Skládala se z galerie pro běžné chudáky, otroky a ženy. Buď to byla pouze místnost pro stání nebo zde byly velmi příkré dřevěné lavičky. Některým skupinám byl zakázán všeobecný vstup do Kolosea, jmenovitě hrobníkům, hercům a bývalým gladiátorům.
Každá řada byla rozdělena do sekcí (meaniana) pomocí zahnutých chodeb a nízkých zdí (praecinctiones nebo baltei) a dále byla rozdělena do cunei nebo výklenků pomocí schodů a uliček mezi sedadly z vomitoria. Každá řada sedadel (gradus) byla očíslována a umožňovala, aby každé jednotlivé sedadlo přesně rozpoznáno podle řady, sektoru a čísla.
Aréna samotná měla rozměry 83 x 48 metrů. Zahrnovala dřevěnou podlahu pokrytou pískem (latinské slovo pro písek is harena nebo arena) a podlaha pokrývala spletitou podzemní strukturu nazývanou hypogeum (doslova to znamená "podzemí"). Nyní se dochovaly pouze malé části původní podlahy arény, ale hypogeum je stále jasně viditelné. Skládalo se z dvojstupňové sítě podzemních tunelů a jeskyň pod arénou, ve kterých byly drženi gladiátoři a zvířata před tím, než začaly zápasy. Osmdesát vertikálních šachet poskytovalo stálý přístup pro vězněná zvířata a kusy scén ukrytých v podzemí; větší zavěšené platformy, nazývané hegmata, poskytovaly přístup pro slony a podobné druhy. Byly přebudovány při četných příležitostech; vidět můžeme nejméně dvanáct různých fází konstrukce.
Hypogeum bylo spojeno s mnoha místy mimo Koloseum pomocí podzemních tunelů. Z blízkých stájí byli tunelem přiváděni zvířata a účinkující a také kasárny gladiátorů na východ od Kolosea u Luda Magna byly spojeny tunely. Oddělené tunely sloužily císaři a Vestálkám a dovolovali jim vstoupit do a opustit Koloseum, aniž by museli projít davem.
V hypogeu existovalo také velké množství strojů. Výtahy a kladky zvyšovaly a snižovaly scénu a kulisy a také vyvážely na scénu uvězněná zvířata. V Koloseu jsou záznamy o existenci hlavních hydraulických mechanismů a podle starověkých záznamů bylo možné zatopit arénu, pravděpodobně díky spojení k blízkému akvaduktu.
Koloseum a jeho aktivity podporovaly pomáhaly podstatnému průmyslu v oblasti. Vedle samotného amfiteátru bylo s hrami spojeno mnoho budov v okolí. Bezprostředně na východ stojí zbytky Luda Magna, tréninkové školy pro gladiátory. Ta byla s Koloseem propojena podzemní chodbou a tím gladiátorům umožňovala snadný přístup. Ludus Magnus měla svoji vlastní miniaturní arénu, která sama o sobě byla populární atraktivitou pro římské diváky. V té samé oblasti se nacházely i jiné gladiátorské školy, včetně Luda Matutina (Ranní škola), kde byli trénováni bojovníci se zvířaty, plus Daciánova a Galská škola.
Také vedle Kolosea bylo Armamentarium, zahrnující luky, šípy a uchovavající zbraně; Summum Choragium, kde byly skladovány stroje; Sanitarium, které vlastnilo zařízení umožňující ošetření zraněných gladiátorů; a Spoliarium, kde byla těla mrtvých gladiátorů zbavena šípů a rovnána.
Kolem obvodu Kolosea, ve vzdálenosti 18 m od obvodu, stála řada vysokých kamenných míst, z nichž se dochovalo pět na východní straně. Jejich přítomnost je vysvětlována různými způsoby; mohly to být náboženské hranice nebo vnější hranice pro kontrolovače lístků, anebo kotva pro velarium nebo střechu.
Hned vedle Kolosea stojí rovněž Konstantinův oblouk.
Koloseum bylo užíváno k pořádání gladiátorských show a celé řady dalších událostí. Show, nazývané munera, byly vždy pořádány spíše jednotlivci než státem. Měly silný náboženský prvek, ale byly rovněž demonstrací moci a rodinné prestiže a byly velmi populární mezi lidem. Dalším populárním druhem show byl lov zvířat, nebo venatio. Tato show využívala velké množství divokých šelem, většinou dovážených z Afriky a Středního Východu a zahrnovala tvory jakými byli nosorožci, hroši, sloni, žirafy, zubři, lvi, panteři, leopardi, medvědi, kaspičtí tygři, aligátoři, krokodýli a pštrosi. Bitvy a lovy se často odehrávaly uprostřed spletitých sad pohyblivých stromů a budov. Takové události se příležitostně odehrávaly ve velkém měřítku; Trajan prý oslavoval jeho vítězství v Dácii v roce 107 podívanou čítající 11 000 zvířat a 10 000 gladiátorů během 123 dnů.
Starověcí písaři zaznamenali, že během raných dní Kolosea byla budova využívána pro naumachiae (běžněji známé jako navalia proelia) čili simulované námořní bitvy. Při inauguračních hrách pořádaných Titem v roce 80 bylo Koloseum napuštěno vodou, aby mohly být ukázáni speciálně trénovaní plavající koně a býci. Existuje také záznam o rekonstrukci slavné námořní bitvy mezi Korkyreánskými (Corfiot) Řeky a Korinthiany. To bylo předmětem diskuse mezi historiky; ačkoliv zásobení vodou by nebyl problém, je nejasné, jak mohla být aréna vodětěsná ani jak mohlo být v aréně dostatek místa pro pohyb válečných lodí. Předpokládalo se, že záznamy udávají špatnou lokalitu nebo že Koloseum původně mělo široký plavební kanál pod svoji centrální osou (který byl později nahrazen hypogeem).
Sylvae neboli osvěžení přírodních scén se také konalo v aréně. Malíři, technici a architekti postavili podobiznu lesa s pravými stromy a keřy pěstovanými na ploše arény. Zvířata byla představena, aby oživila scénu pro potěšení publika. Takových scén se mohlo užívat jednoduše k ukázalo přirozené prostředí pro lidskou populaci nebo se nadruhou stranu užívalo jako pozadí k lovům a dramatům popisujícím epizody z mytologie. Příležitostně byly rovněž využívány pro popravy, v kterých hrdina příběhu - představován odsouzenou osobou - byl zabit různými hroznými, ale mytologicky autentickými způsoby, například byl sežrán šelmami nebo upálen k smrti.
Koloseum je dnes hlavní turistickou atrakcí v Římě s tisícovkami turistů, kteří každý rok platí, aby mohli vidět vnitřní arénu, ačkoliv vstup pro občany EU je částečně dotován, a vstupy pro osoby mladší 18 a starší 65 let z EU jsou zdarma. V horním patře vnější zdi budovy je dnes muzeum věnované Erosovi. Část podlahy arény byla předělána.
Koloseum bylo rovněž místem římskokatolických ceremonií 20. a 21. století. Například papež Benedikt XVI. předváděl v Koloseu Zastavení křížů nazývané Biblická cesta kříže (které vyzývá k větší meditaci) na Velké pátky.
Koloseum má bohatou a dobře dokumentovanou historii flory od té doby, co Domenico Panaroli v roce 1643 vytvořil první katalog zdejších rostlin. Od té doby zde bylo rozpoznáno 684 druhů. Vrchol nastal v roce 1855 (420 druhů). V roce 1871 došlo k pokusům vymýtit vegetaci kvůli obavám z poničení zdiva, ale většina z těchto pokusů neuspěla. Dnes je napočítáno 242 druhů a z druhů, které poprvé popsal Panaroli, jich zbylo 200.
Různorodost druhů může být vysvětlována změnou klimatu v Římě během staletí. Migrace ptáků, kvetení rostlin a růst Říma, který způsobil, že je Koloseum vsazeno uprostřed moderního městského centra spíše než na okraji starověkého města, stejně jako doprava, jsou navíc také příčinami. Další spíše romantický, často uváděný důvod je ten, že semena rostlin jsou bezděčně přenášena zvířaty do všech koutů říše.
Ikonický status Kolosea vedl k tomu, že se objevilo v mnoha filmech a dalších odvětvích populární kultury:
Sláva Kolosea jako místa pro zábavu vedla také k tomu, že toto jméno bylo použito pro moderní zábavní podniky, především ve Spojených státech, kde jsou divadla, hudební haly a budovy užívané pro sport či představení nazývaný Koloseum nebo Koliseum.
Program pro autorizaci optických disků Nero Burning ROM užívá obrázek Kolosea v ohni jako jednu ze svých hlavních ikon, dokonce i přesto, že velký požár Říma císaře Nera (na který jméno programu a ikona poukazují) se stal v roce 64, předtím než bylo Koloseum postaveno.
