Geografie
Ostrov je přibližně 34 km dlouhý a 5 km široký. Jeho plocha je 128 km². K ostrovu přiléhají dvě skupiny drobných ostrůvků. Na severu to jsou Judge and Clerk Islets a na jihu Bishop and Clerk Islets. Toto poslední souostroví, je považováno za nejjižnější bod Austrálie.
Ostrov je tvořen vyčnívajícími vrcholy Macquarijského podmořského hřebenu, který byl do dnešní polohy vyzvednut geologickými pochody na styku australské a pacifické tektonické desky. Je jediným místem na Zemi, kde horniny zemského pláště, které se jinde vyskytují až v hloubkách okolo 6 km, vycházejí nad hladinu moře. Z tohoto důvodu byl také ostrov v roce 1997 zapsán na Seznam světového dědictví.
Jedinými obyvateli jsou výzkumní pracovníci na trvalé základně Australské vládní antarktické divize. Jejich počet kolísá mezi 20 a 40.
Historie
Ostrov objevil v červnu roku 1810 víceméně náhodou Brit žijící v Austrálii, Frederick Hasselborough, když hledal novou základnu pro lov tuleňů. Ostrov prohlásil za majetek britské koruny, připojil jej k australské kolonii Nový Jižní Wales a pojmenoval podle tehdejšího guvernéra této kolonie plukovníka Lachlana Macquire.
První mapy ostrova vytvořil Fabian Gottlieb von Bellingshausen, který zkoumal moře kolem Antarktidy pro ruského cara Alexandra I. Zaměřil přesnou polohu ostrova a přivezl odtud také první vzorky místní fauny a flóry.
V roce 1890 Nový Jižní Wales převedl ostrov na Tasmánii a ta ostrov v letech 1902 až 1920 pronajímala Josephu Hatchovi, který „vyráběl“ olej masovým vybíjením lachtanů a tučňáků.
V letech 1911 až 1914 se stal ostrov základnou australsko-asijské antarktické expedice, kterou vedl Sir Douglas Mawson. Teprve v roce 1933 byl ostrov veřejně prohlášen za unikátní přírodní památku a svěřen do správy australské vlády.
23. prosince 2004 postihlo oblast jedno z nejtěžších zemětřesení jaké kdy bylo na Zemi zaznamenáno. Jeho síla se odhaduje na 8,1 Richterovy stupnice [1], které však nezpůsobilo větší škody.
Fauna and flora
Na ostrově se vyskytují čtyři druhy lachtanů: lachtan antarktický (arctocephalus gazella), lachtan Forsterův (arctocephalus forster), lachtan jižní (arctocephalus tropicalis) a rypouš sloní (mirounga leonina). Celkem se odhaduje, že zde žije na 80 tisíc jedinců.
Hnízdí zde čtyři druhy tučňáků: Tučňák královský (Eudyptes schlegeli), tučnák patagonský (aptenodytes patagonicus), tučňák skalní (eudyptes chrysocome) a tučňák oslí (pygoscelis papua). Ostrov je jediným známým hnízdištěm tučňáka královského. Jeho populace se v současné době odhaduje na 850 tisíc párů.
Nejen ostrovní faunu, ale i přírodní rovnováhu na ostrově ohrožují obrovské kolonie králíků a krys, které sem byly dovezeny v 19. století. I po infekci myxomatósou jich zde žije na 100 tis. kusů. V září 2006 došlo k velkému sesuvu půdy [2] v zátoce Lusitania, který zničil rozsáhlou kolonii tučňáků. Správa Tasmanského národního parku sesuv přičítá kombinaci jarních dešťů a erose půdy způsobené králíky.
Související články
- Seznam australských ostrovů
