Mešitou Al-Aksá („Nejvzdálenější mešita“) (Шаблон:Vjazyce: المسجد الاقص) se obvykle míní jižní samostatná mešita, která je součástí náboženských budov v Jeruzalémě, známých pro Araby a muslimy jako Al-Haram al-Qudsi aš-Šarif (Vznešená svatyně), ačkoli celá oblast Vznešené svatyně je podle islámského zákona považována za mešitu Al-Aksá. Pro židy a křesťany je pak známá jako Har ha-Bajit (Chrámová hora). Nachází se ve východním Jeruzalémě, který obsadil Izrael v roce 1967, ale je stále prohlášena za hlavní město budoucího státu Palestina. Jako náboženská stavba může pojmout asi 5000 uctívajících, celá oblast Al-Aksá pak poslouží až stovkám tisíc. Vláda Izraele udělila tomuto místu vlastní samosprávu reprezentovanou muslimským koncilem Waqf. Od začátku Al-Aksá Intifáda v roce 2000 mají ne-muslimové do oblasti omezený vstup.
Samotná budova mešity Al-Aksá se nazývá Džami al-Masdžid al-Aqsa nebo al-Masdžid al-Qibli. Termín al-Masdžid Al-Aqsa je hlavní a nejstarší jméno pro oblast; název al-Haram al-Qudsi aš-Šarif získala až později od Mamluků.
Jméno Mešita Al-Aksá se překládá jako „nejvzdálenější mešita“ (podle některých překladů také jako „Vzdálená mešita“ např. podle Muhammada Asada), nebo také jako „Konec“ a je spojován s Isra a Mi’rádž, cestou, v níž muslimové věří, že ji vykonal prorok Mohamed kolem roku 621 (konkrétně 570-632) na okřídleném oři Buraqovi, kterého mu přinel archanděl Gabriel. O této cestě vypráví súra z KOránu, nazvaná „Noční cesta“. Podle veršů z Koránu podnikl Mohamed cestu během jediné noci a to z „Posvátné mešity“ (kterou Sunna a pozdější vykladači identifikovali jako mešitu v Mekce) do „nejvzdálenější mešity“ (al-Masdžid al-Aqsa) (která byla později ztotožněna s Jeruzalémem). Ze skály vystoupal Mohamed do nebe doprovázený Gabrielem, kde před návratem na zem přijal přikázání včetně 5ti denních modliteb. Pak se vrátil zpět do Mekky, kde kázal věřícímu lidu.
Jeruzalém (nebo Al-Quds) není ani jednou zmíněn v Koránu, veškeré zmínky o Jeruzalémě a jeho ztotožnění s Masdžid Al-Aksá pocházejí z pozdější tradice.
Vykladač hadithu Imam Muslim oznamuje, že prorokův společník Anas ibn Malik se zmiňuje o prorokových slovech:
Přišel jsem na Buraqovi, jel jsem na něm, dokud jsme nedorazili do Bajt al-Maqdis, uvázal jsem ho tam, kde ostatní proroci a vstoupil jsem do mešity a modlil jsem se po dobu dvou Rakaah, poté jsem vystoupal do nebes.Tento příběh se stal raison d'être pro dvě nejdůležitější islámské svatyně v Jeruzalémě, mešitu Al-Aksá a Skalní dóm a byly hybnou silou muslimských ambicí vládnout městu až do dnešního dne.
V důsledku toho podal vedoucí muslimský učenec Ibn Taymiyah zprávu:
Muslimský učenec al Tabari píše v Tarikh al-Tabari:
Umar Ibn al-Chattáb se ptal Ka'aba: Kde bychom se měli modlit? On řekl: Směrem ke Skále. Umar odpověděl: Ó, Ka'abe! Ty velebíš židovství. Ale já udělám Qiblu této mešity v její přední straně, právě jako Alláhův prorok udělal Qibly všech našich mešit v jejich předních stranách.Co se týče jména, další zdroje uvádějí následující:
Původní termín al-Masdžid al-Aqsa byl užíván jako odkaz na celou oblast al-Haram al-Qudsi se všemi stavbami včetně Skalního dómu postavené Abd al-Malikem ibn Marwan v roce 72 AH (roku Hidžri, islámského letopočtu) / rok 691, který je považován za nejpozoruhodnější islámskou stavbu. Dnes je termín al-Masdžid al-Aqsa užíván také pro velkou mešitu v jižní části Al-Haram al-Qudsi. Skalní dóm se nachází v srdci al-Masdžid al-Aqsa, v jihovýchodní části Starého města v Jeruzalémě, což je rozlehlá obdélníková zabírající 480 m od severu k jihu a z východu na západ asi 300 m. To představuje asi pětinu Starého města.Oktagonální půdorys Skalního dómu má svůj původ bezesporu v byzantské inspiraci. Rovněž i další stavby na Chrámové hoře byly alespoň částečně inspirovány již stávajícími křesťanskými stavbami, např. Kubbat al-Mirádž, který připomíná nanebevzetí prorokovo. V době obsazení Jeruzaléma muslimy bylo na Chrámové hoře smetiště. Samotné centrum křesťanské komunity se soustředilo kolem Chrámu Božího hrobu. Údajně existovala kaple na Chrámové hře za dob císaře Konstantina.
Podle učení islámu, Bůh v Koránu používá slova mešita jako označení pro místa ustanovená Abrahámem a jeho potomky jako domy pro uctívání Božích staletí před odhalením Koránu. První z nich je Masdžid al-Haram v Mekce a druhá je mešita Al-Aksá v Jeruzalémě. Před Mekkou a Jeruzalémem přešlo pod muslimskou kontrolu v roce 630 až 638 místo zvané Kaaba, které bylo dle islámské tradice založeno Abrahámem (Ibráhím) a Izmaelem (Ismáíl), ale za časů Mohameda bylo používané pohany. V Jeruzalémě, kde bylo v té době nynější místo mešity Al-Aksá pod nadvládou římského impéria opuštěné, měla být původní svatyně založena Jákobem (Jákúb) 40 let po tom, co jeho dědeček Abrahám založil Kaabu a byla používána i následujícími proroky, jako byli David (Dáwúd), Šalamoun (Sulejmán) a Zachariáš (Zakaríja).
—Korán, 3:37
A zavolali na něj andělé, zatímco stál a modlil se ve svatyni: „Bůh ti oznamuje zvěst radostnou o narození Jana, jenž potvrdí pravdivost slova Božího a bude pánem, bude zdrženlivý, bude prorokem a jedním z bezúhonných.“—Korán, 3:39
—Korán, 17:1
Konáte-li dobro, sami pro sebe tak činíte, a konáte-li špatné, proti sobě tak činíte. A až se vyplní slib druhý, pošleme na vás služebníky, aby vás poznamenali na tvářích a aby pronikli do chrámu, stejně jako tam vnikli poprvé, a aby zničili vše, čeho se zmocní, úplným zničením.—Korán, 17:7
I vyšel Zachariáš ze svatyně k lidu svému a (Bůh) jim vnukl: „Slavte za jitra i za večera Pána svého!“—Korán, 19:11
Ve vyprávění přisuzované Qaza’ovi Maulovi se říká: Nevydávejte se na cestu vyjma tří mešit, tj. Al-Masdžid al-Haram, Mešita al-Aksa, a mojí mešity. Sahih Bukhari 2:21:288
Vyprávění přisuzované Abu Dharrovi říká:
Řekl jsem: Posle Alláha, která mešita byla na zemi postavena první? On řekl: Al-Masdžid al-Haram. A já pravil: A která byla další? A on odpověděl: To byla Masdžid al-Aqsa. A já pravil: Jak dlouho (uplynulo mezi jejich výstavbou)? A on odpověděl: Bylo to 40 let. A kdykoli nastane čas k modlitbě, modlete se tam, neboť k tomu mešita jest; a v Hadíthu předneseném Abu Kamilem: „Kdykoli je čas k modlitbě, modlete se, proto mešita stojí.
Před tím, než přešel Jeruzalém pod kontrolu muslimů v roce 638, bylo široce rozšířené, že Al-Aksá je totéž, co „Miqdas Dáwúd“ Davidova svatyně (tj. Jeruzalémský chrám). Když chalífa Umar ibn al-Khattāb (580-644) dostal klíč k městu od patriarchy Jeruzaléma, Sofronia, podepsal s ním smlouvu, která je známá jako Omarova smlouva. Později Umar požádal patriarchu, aby mu ukázal místo, kterému Umar říkal Masdžid Dáwúd (Davidova mešita). To bylo v Koránu (38:21) zváno Davidovou svatyní nebo modlitebním výklenkem (mihráb Dáwúd). Jednalo se o míto, které vybral David, aby na něm Šalamoun postavil Chrám. Tehdy bylo místo zpustošené a opuštěné. Patriarcha ho údajně nejprve vzal do Chrámu Božího hrobu, ale Umar se tam odmítl modlit (naopak, později měl postavit hned vedle Chrámu mešitu, která je dodnes nazývaná Umarova). Patriarcha ho tedy vzal na Chrámovou horu, kde se nacházelo smetiště. Umar pohlédl nejdříve nalevo, pak v pravo a pravil: „Alláh je Veliký, já příshám při Jediném, který drží mou duši ve svých rukou, že toto je Davidova mešita, kterou nám popsal Jeho prorok po své Noční cestě.“ Chalífa Umar okamžitě začal s úklidem toho místa. Požádal Ka'ab al-Achbara (كعب الأحبا), židovského konvertitu na islám, který přišel s Umarem z Mediny, aby ho zavedl na místo, kde je posvátná Skála. Dle tradice Umar použil svých šatů k odstranění prachu ze Skály a ostatní muslimové učinili dle jeho příkladu. Po vyčištění místa odešel Umar do al-Mihrab (komory uvnitř mešity, kde obvykle stojí imám) a začal se modlit a číst Surat Sad z Koránu.
Termín „Nejvzdálenější mešita“ je považováno v islámské tradici jako jméno pro prostory al-Haram aš-Šarif v Jeruzalémě, stejně jako je specifickým jménem pro mešitu nacházející se na jeho jižním okraji.
Umar chtěl místo pro modlitby, které nezasahuje do sousedních křesťanských a židovských chrámů. Toto místo na jih od skály bylo přeměněno v mešitu. Někdy mezi 687 – 691 chalífa Abd al-Malik postavil svatyni přes posvátnou Skálu, získala tak jméno Qubbat As-Sachra, což znamená Svatyně skály (kupole nad skálou), tj. Skalní dóm. O několik let později, v letech 709 – 715, chalífa Umajad al-Wálid, syn Abd al-Malika postavil, renovoval a zvětšil mešitu jižně od Dómu a v tomto období nazval mešitu „Al-masdžid Al-Aksá“ - „nejvzdálenější mešita“. Současná podoba samotné mešity Al-Aksá je výsledkem mnoha různých výstaveb a renovací konaných povětšinou v duchu Abd al-Malika (685 – 705), chalífi z rodu Umajovců, který byl zakladatelem Skalního Dómu a který započal s výstavbou mešity Al-Aksá na konci 7. století. Hlavní fáze výstavby nastala během chalífátu jeho syna al-Walida (709-715). Budova byla poničena několika zemětřeseními a byla zrenovovaná a zrekonstruovaná během abbásovského období chalífem al-Mahdím (775-785) a možná chalífem al-Mansúrem (754 – 775).
Další rekonstrukce proběhla během období fátimovců v 11. století a několik významnějších restaurací je známo během 14. a 20. století.
Zemětřesení z roku 1927 a 1936 vyžadovala téměř kompletní přestavbu mešity, který odkryl původní části mešity. Bylo přijato několik opatření, která by měla mešitu chránit před zemětřeseními, která se někdy vyskytují v této oblasti a přizpůsobit jí změně potřeb místního obyvatelstva. Forma současné struktury je v podstatě stejná od té doby, co byla zrekonstruována chalífem Al-Dhahir v roce 1033. Říká se, že nezměnil nic z předchozí architektury, pouze jí zúžil na každé straně.
Poté, co byl Jeruzalém roku 1099 dobyt při První křižácké výpravě, byl zvolen Jeruzalemský král a mešita Al-Aksá byla využívána jako jeho palác. Křižáci věřili, že byla vystavěna na místě, kde původně stál Šalamounův chrám a označují ji za Templum Salomonis (Šalamounův chrám). Kolem roku 1119 král Jeruzaléma Balduin II. také udělil prostory v jednom křídle nové skupině rytířů, kteří převzali své jméno (Templáři) právě odtud (Templum ⇒ Templars). Templáři využívali budovy jako velitelství až do té doby, než Saladin znovu převzal město v roce 1187. Templáři pak přesunuli svůj hlavní stan k severnímu pobřežnímu městu Acre, které drželi ještě dalších 100 let a po něm ještě ostrov Kypr. Během křižácké éry byl Skalní dóm přejmenován na Templum Domini (Chrám Páně).
Existovaly doby, kdy muslimské bohoslužby zahrnovalo házení kamenů dolů na židy u Zdi nářků. Některé skupiny jako je Temple Mount Faithful (Věrní Chrámové hory) vyjádřili přání znovu postavit starověký Židovský chrám na Chrámové hoře, kde stojí mešita Al-Aksá.
Ráno 21. srpna 1969 oheň zničil jihovýchodní křídlo mešity. Oheň zničil nedocenitelnou tisíc let starou kazatelnu ze dřeva a slonoviny (minbar), která byla dovezena z Aleppy Saladinem. Dvojče této kazatelny (Saladin nechal najednou vyrobit dvě) ještě existuje v mešitě Jeskyně Patriarchů v Hebronu.
Michael Dennis Rohan, turista z Austrálie, byl zatčený za žhářský útok 23. srpna 1969. Rohan byl protestantský stoupenec evangelické sekty známé jako Chrám Boha (Church of God). Byl přesvědčen, že spálením mešity Al-Aksá uspíší příchod Mesiáše. Rohan řekl před soudem, že jednal jako „Boží posel“ dle Jeho pokynů, v souladu se Zachariášovou knihou, a že zkusil zničit mešitu Al-Aksá, aby mohl být znovu postaven Židovský chrám na Chrámové hoře. Byl hospitalizován v ústavu pro duševně choré, kde bylo, že je duševně nemocný, později byl z Izraele deportován.
Intifáda Al-Aksá je pojmenovaná po této mešitě (zásluhou kontroverzní návštěvy Ariela Šarona na Chrámové hoře v září 2000), stejně jako Brigády mučedníků Al-Aksá.
Izraelské úřady zaznamenaly záměr teroristické organizace Machteret vyhodit mešitu Al-Aksá do vzduchu. Machteret je větev ultrapravicové podzemní židovské organizace Kach.
Někteří muslimové obvinili Izrael z oslabení zdi mešity díky archeologickým vykopávkám, které začaly v roce 1967 a pokračují dodnes. V roce 2007 vypukly na krátkou dobu ze strany muslimů nepokoje kvůli renovaci přístupová rampy k Maghrebské bráně. Muslimové považují archeologické práce v okolí Chrámové hory za skrytý pokus o zničení staveb na Chrámové hoře. Archeologové z Israel antiquities authority naopak protestují a argumentují, že to byl Waqf, který zahájil výkopové práce za použití těžké technky přímo na vrcholu Chrámové hory, bez stavebního povolení, archeologického výzkumu, nebo čehokoli jiného, a zničili tak (úmyslně či neúmyslně) řadu artefaktů, některé pravděpoodbně až z doby Prvního Chrámu.
Muslimská Waqf má na starosti mešitu Al-Aksá spolu s většinou důležitých muslimských svatyní v Izraeli.
Mešita se dnes skládá ze sedmičlenného hypostalového sálu s několika dalšími malými sály na západ a východ od jižní části objektu. Na rozdíl od většiny hypostylových mešit tato nemá zřetelně rýsované nádvoří, pokud neuvažujeme, že celý Haram je její dvůr. Její strop tvoří stříbrná klenba zhotovená z olověných lístků, která společně se zlatou kopulí Skalního Dómu vytváří obraz Haramu v Jeruzalémě.
Historický význam mešity Al-Aksá je dále zdůrazněn skutečností, že muslimové měli původně ve zvyku se při modlitbě obracet se k Al-Haram aš-Šaríf. Je to také místo, kde Mohamed vedl první modlitbu po Isra a Mi’raj, tehdy vznikla qibla, směr podle kterého stáli muslimové během modlitby a zůstal tak po 16 až 17 měsíců, 6:60:13. Po zjevení psaného v Koránu se qibla otočila směrem k Mekce:
Vídáme tě často obracet tvář svou k nebi sem a tam a obrátíme tě proto ke qible, jež se ti bude líbit. Obrať tedy tvář svou směrem k Mešitě posvátné! A kdekoliv budete, obracejte tvář svou ve směru jejím! Věru ti, jimž dostalo se Písma, vědí dobře, že to je pravda od Pána jejich přicházející. A není Bohu lhostejné, co dělají.A i kdybys přinesl těm, jimž dostalo se Písma, jakékoliv znamení, nebudou se řídit qiblou tvou a ty se nebudeš řídit qiblou jejich. A někteří z nich se ani neřídí qiblou ostatních. Budeš-li pak následovat učení jejich scestná poté, co dostalo se ti vědění, budeš věru jedním z nespravedlivých. —Korán, 2:144 – 145
Podle historiků byla první qibla namířena k Jeruzalému, prootže si Mohamed inspiroval u Židů a snažil se je obrátit ke svému pojetí náboženství. Po ideologické roztržce s židovstvím Mohamed otočil qiblu směrem k Mekce. Al-Haram al-Sharif včetně mešity Al-Aksá je muslimům známá jako „První ze dvou Qiblí“.
Právě kvůli změně qibly se muslimové nemodlili tváří ke Skále, ani nad nebyla postavena žádná stavba, když chalífa Umar přišel na Chrámovou horu roku 638. Nicméně kvůli posvátnosti Chrámové hory sám chalífa Umar nechal postavit malou mešitu v jižní části plošiny. Zpočátku byla nazývána Umarovou mešitou a dnes je známá jako „Masdžid Al-Aksá“. Přijal varování, aby vyhnul tomu, že bude Skála mezi mešitou a Kaabou v Mekce, protože všichni muslimové se mají modlit tváří pouze k Mekce. Další názorný příklad, jak byl význam První qibly oslabem, uvádějí následující statě z Hadithů:
—Hadith, 1:4:147
•Masdžid Al-Aksá je jedním z nejposvátnějších míst islámu, protože je podle muslimů místem, kde Abrahám (praotec tzv. abrahamovských náboženství (judaismus, křesťanství, islám)) uzavřel smlouvu s Bohem a vyučoval monoteismus. Muslimové uznávají všechny proroky ctěné židovstvím i křesťanstvím a jejich posvátná místa jsou také centrální pro islámský étos. Rovněž Šalamoun, jenž postavil na Chrámové hoře první Chrám jediného Boha, byl dle islámské tradce a pojetí prorok, a je ctěný muslimy.
•Byla místem, kde Mohamed vystoupal do nebes během Isra a Mi’rádž. (Hlavní místo, kde přijal většinu zjevení, nicméně první z nich se uskutečnila v jeskyni Hira, kde často meditoval během prvních 40 let jeho života)
•Byla první qiblou, druhým Božím domem po Kaabě v Mekcce, a třetím nejposvátnějším místem islámu.
Abu Dharr říká:
Zeptal jsem se proroka Mohameda, která byla první mešita (tj. dům k modlení) na Zemi? Posvátný dům modlitby (Masdžid al-Haram) tj. Kaaba), řekl. A který potom, zeptal jsem se. Nejvzdálenější Dům modlitby (Masdžid Al-Aksá, tj. Svatý chrám), řekl. Dále jsem se zeptal, jak dlouho uběhlo mezi oběma? 40 let, odpověděl Mohamed.Sahih Bukhari cituje Abu al-Dardaa:
Abu Huraira praví:
Abu Huraira (požehnaný Alláhem) řekl, že mluví přímo za Alláhova apoštola: Nepodnikejte cesty vyjma tří mešit, moje mešita (Medina), mešita al-Haram (Mekka) a mešita Al-Aksá (Bajt al-Maqdis). Sahih Muslim 007:3218Jako součást další tradice, založené na autoritě Maimunaha bint Sa'da, se povídá, že když byl tázán na osobu, která by byla neschopná cestovat do mešity Al-Aksá, odpověděl: Posel Alláha (Mohamed) řekl, měl by učinit oběť, která by tam hořela, protože ten, kdo dává oběť mešitě Al-Aksá je zároveň i ten, kdo se modlí Salát (pětidenní rituální modlitby islámu).
Šíité odmítají Hadíthy (tzn. veškerou ústní tradici Islámu) a všechno, co Abu Huraira říká. Za 3. nejposvátnější místo považují hrobku Imáma Alího.