Mount Everest

Mount Everest je nejvyšší hora na Zemi (od mořské hladiny). Vrchol hory je hraničním bodem mezi Nepálem a Tibetem, v současné době se nejvyšší bod nalézá na tibetské straně.

Jména hory

Nepálu je hora nazývána Sagarmatha (सगरमाथा, Sagaramāthā, do nepálštiny převzato ze sanskrtu, kde znamená „Tvář nebes“). Tibetský název zní Qomolangma (ཇོ་མོ་གླང་མ, Čho-mo-lang-ma, znamená „Matka světa“). Zkomolením tibetského názvu vzniklo i čínské 珠穆朗瑪峰 (pinyin: Zhūmùlǎngmǎ Fēng, českým přepisem Ču-mu-lang-ma feng). Českým standardizovaným exonymem je Everest.

U nás i jinde ve světě zdomácnělo jméno Everest, které hoře dal Brit Sir Andrew Waugh (hlavní zeměměřič pro Indii). Sir George Everest byl předchůdcem Sira Andrew Waugha. Často slyšíme nesprávnou výslovnost [ivrist]. Publikace britského rozhlasu BBC Pronouncing Dictionary of British Names, Oxford University Press z roku 1971 uvádí dva způsoby výslovnosti [everest] a [everist], správná výslovnost je tedy [maunt everest], případně méně často [maunt everist]. Horolezci hovoří vždy o [everestu], včetně R. Messnera, který zdolal jako první všechny osmitisícovky.

Čínský deník People's Daily publikoval roku 2002 článek, v němž se ohrazuje proti přetrvávajícímu používání anglického názvu v západním světě. Autor doporučuje používání tibetského jména hory.

Měření hory

Radhanath Sikdar, indický matematik a zeměměřič z Bengálska, byl v roce 1852 prvním, kdo určil Everest jako nejvyšší horu světa pomocí trigonometrických výpočtů na základě měření teodolitem z 240 km vzdálené Indie. Před průzkumným měřením byl vrchol zeměměřiči nazýván pod jménem Peak XV.

V padesátých letech 20. století indičtí zeměměřiči učinili přesnější měření, které se přiblížilo dnešním měřením a výpočtům výšky Everestu 8 848 m. Dnes je obecně přijímána hodnota 8 850 m zjištěná pomocí přístroje GPS umístěném na vrcholu hory v roce 1999. Everest stále roste díky pohybům tektonických desek, předpokládaný růst je 3 až 5 mm do výšky a 27 mm k severovýchodu za rok. Konečně podle čínských měření z května 2005 je výška hory 8844 metrů, což je o celé 4 metry méně, než se běžně uvádí.

Je důležité zdůraznit, že Everest je horou, jejíž vrcholek je nejvýše nad mořskou hladinou. Za nejvyšší horu světa může být pokládána také Mauna Loa na Havaji, která je nejvyšší horou od základny, jež je ukryta pod mořskou hladinou na oceánském dně. Mauna Loa takto přesahuje 9 km, ale nad moře ční pouhými 4 170 metry. Druhou horou, jež aspiruje na nejvyšší horu světa, je ChimborazoEkvádoru. Vrchol Chimboraza je od středu Země o celých 2 168 metrů dále než Everest – tedy Chimborazo měří 6 384,4 km a Everest pouze 6 382,3 km. Příčinu v takovém rozdílu je nutné hledat v zemské rotaci, která deformuje tvar Země. Paradoxem je, že uvažujeme-li výšku nad mořskou hladinou, pak Chimborazo se svými 6 310 metry nad mořem není ani nejvyšší horou And.

Pro zajímavost lze uvést, že nejhlubší místo oceánského dna prohlubeň Challenger (en:Challenger Deep) v Mariánském příkopu je hlouběji pod mořskou hladinou než je Everest nad ní.

Historie

(vpravo), pohled z Kala Pataru]] Mount Everest má dlouhou historii pokusů o překonání, kterým dlouho odolával. V kontextu s dnešními komerčními výpravami, kdy na něj šplhají i děti a důchodci, to může působit divně, nicméně je třeba si uvědomit, že dnešní návštěvníci mají oproti těm z první poloviny 20. století obrovské výhody: vyzkoušené cesty, pevně instalovaná lana a žebříky, lepší vybavení a mnohem důvěryhodnější předpovědi počasí. I tak ale Everest zůstává nebezpečnou horou i pro klasické a maximálně jištěné výpravy na vrchol, jak dokazuje tragédie z noci z 10. na 11. května 1996.

Jako první stanuli na vrcholu Mount Everestu 29. května 1953 Novozélanďan Edmund Hillary a nepálský Šerpa Tenzing Norgay. Dodnes ale existují spekulace, že prvním člověkem na vrcholu mohl být George Mallory v roce 1924, který při svém pokusu zahynul. Zkušení horolezci to ale považují za vyloučené.

První ženou na Everestu byla Japonka Junko Tabei 16. května 1975 po výstupu klasickou jižní cestou. Jen o 11 dní později ji následovala Tibeťanka Phantog po výstupu severní cestou s čínskou expedicí. Třetí ženou a první Evropankou na Everestu se stala asi nejúspěšnější himálajská horolezkyně – Polka Wanda Rutkiewiczová v roce 1978 (jižní cestou).

První výstup v zimě dokončila 17. února 1980 JV hřebenem polská expedice vedená Andrejem Zawadou. Na vrchol vystoupili Leszek Cichy a Krzysztof Wielicki. Polští horolezci byli v zimním lezení v Himálaji průkopníky. Během výstupu na Everest čelili mrazům kolem −40°C a prudkým vichřicím.

První výstup bez použití umělého kyslíku na Mount Everest úspěšně zakončili 8. května 1978 Reinhold Messner a Peter Habeler. Messner pak v roce 1980 předvedl první kompletní sólovýstup.

Dne 15.října 1984 vystoupili na vrchol první českoslovenští horolezci – Zoltán Demján a Josef Psotka, společně s nimi i Šerpa Ang Rita (varianta Polské cesty na JZ pilíři, bez použití kyslíku). Bohužel Juzek Psotka později při sestupu z Jižního sedla zahynul. Jako první český horolezec stanul na vrcholu v roce 1991 Leopold Sulovský, společně s Italem Battistou Bonali.

10./11. května 1996 zemřelo ve vrcholové části 8 lidí, z toho tři horští vůdci: Rob Hall, Scott Fisher a Andy Harris. Mrtvých by bylo ještě více, nebýt dočasného utišení bouře a neuvěřitelného výkonu vůdce Anatolije Bukrejeva (Bukrejev byl ovšem částí kolegů později kritizován za to, že šplhal bez kyslíku a že nesetrval s výpravou a vrátil se dříve připravit pro navracející se čaj a kyslík, podle některých to bylo nezodpovědné).

Největší počet výstupů na vrchol zvládl k roku 2008 Šerpa Appa - 18 výstupů. Nejmladšímu lezci na Everestu bylo 15 let, nejstaršímu 77 (v obou případech Šerpové).

Horolezecké cesty

, pohled z Nepálu]] Everest má dvě hlavní horolezecké cesty, jihovýchodní z Nepálu a severovýchodní z Tibetu, ale existují i další méně časté cesty. Jihovýchodní cesta z Nepálu je technicky méně obtížná než severozápadní cesta z Tibetu, také proto je mnohem frekventovanější. Jihovýchodní cestou šli také Hillary a Tenzing. Výběr prvovýstupu byl ovšem předurčen politickou situací v oblasti, neboť Tibet byl v roce 1949 uzavřen pro cizince.

Většina pokusů o výstup je během dubna a května před letní monzunovou sezónou, kdy se také snižuje rychlost tzv. tryskového proudění. Nicméně k pokusům o výstup dochází i po letní monzunové sezóně v září a říjnu, ale výška sněhové pokrývky činí výstupy mnohem obtížnějšími. První výstup po letní monzunové sezóně se podařil na podzim 1973 japonské expedici JV hřebenem.

Samostatnou kapitolou jsou zimní výstupy, tedy výstupy v období zimního monzunu, kdy horolezci musí čelit polárním teplotám a častým vichřicím. Na druhou stranu v zimě v Himálaji méně sněží. Úspěšných zimních výstupů na Everest je méně než deset.

Seznam horolezeckých tras na Everest

První pokusy a výstupy na Everestu byly značně ovlivněny politickou situací v obou zemích. Do roku 1949 byl pro cizince uzavřen Nepál, v letech 1950-1979 Čína vojensky obsadila a znepřístupnila Tibet. Ze tří stěn Everestu severní a východní spadají do Tibetu, jihozápadní do Nepálu.

1953 - klasická jižní cesta přes ledopád Khumbu, Jižní sedlo (7986 m) a JV hřeben První pokus provedla britsko-novozélandská výprava v roce 1951, která jako první prostoupila ledopád do výšky 6500 m. Následovaly dvě švýcarské výpravy na jaře a na podzim 1952. Během první z nich Raymond Lambert a Tenzing Norkej dosáhli výšky 8595m. Následující rok jejich cestou dokončila výstup britská expedice vedená Johnem Huntem (viz výše). Dnes je tato trasa nejfrekventovanější, zajištěná celoročně lany a postupovými tábory. Mezi ledovcem Khumbu a Jižním sedlem vzniklo několik variant výstupu. 1960 - klasická severní cesta přes Severní sedlo (7000 m), severní a severovýchodní hřeben Trasa prvních pokusů o výstup na nejvyšší horu Země. V letech 1921-1938 Britové zorganizovali sedm expedic. Nejblíže úspěchu byly třetí a čtvrtá výprava (1924 a 1933), kdy se postupně sedm horolezců (tři z nich bez kyslíkových přístrojů, jejich výškový rekord byl pak překonán až v roce 1978) dostalo do výšky 8500-8600 m. Zastavily je fyzická únava a také technické obtíže tzv. Druhého výšvihu. Výstup severní cestou dokončila obrovská čínská expedice (přes 200 členů). Na vrchol vystoupili dva Číňané, Wang Fu-chou a Chu Jin-hua, a Tibeťan Gonpa 27. května 1960. I tato trasa je dnes v obležení komerčních výprav, zajištěná fixními lany a stálými tábory. 1963 - americká cesta přes ledopád Khumbu, západní rameno (7200 m) a Hornbeinův kuloár v severní stěně Trasu otevřela americká výprava vedená Normanem Dyhrenfurthem, která současně postupovala i klasickou jižní cestou. Na obou trasách byla úspěšná. Prvovýstup přes západní rameno otevřeli William Unsoeld a Tom Hornbein 22. května. Sestoupili JV hřebenem se svými kolegy, kteří tudy ve stejný den stoupali a dosáhli vrcholu jen dvě hodiny před nimi. Na sestupu museli bivakovat v 8400 m, přičemž utrpěli vážné omrzliny. Kromě otevření nové trasy se zdařil i první přechod hory. 1975 - Bonningtonova cesta JZ stěnou O výstup nejstrmější stěnou Everestu (viz foto v odstavci Historie) se od roku 1969 pokoušelo šest výprav (Japonci, Britové a dvě mezinárodní). Všechny zastavilo počasí a technické obtíže skalní stěny ve výšce 8200-8500m nazývané Žlutý pás nebo Rockband. Existují zde dvě varianty, prvovýstup se nakonec podařil levou variantou britské expedici vedené Chrisem Bonningtonem. Na vrchol hory vystoupili Doug Scott a Dougal Haston, později také Peter Boardman s Šerpou Pertembou a sólo Mick Burke (ztratil se v mlze při sestupu). Tuto cestu se podařilo zopakovat třikrát: 1988 slovenský výstup alpským stylem, 1993 Japonci (v zimě!) a 1995 Korejci expedičním způsobem. 1979 - jugoslávská cesta západním hřebenem Poprvé se o něj pokusila francouzská výprava v roce 1974. Pět jejích členů zahynulo v lavině. Prvovýstup se zdařil slovinským a chorvatským horolezcům, kteří otevřeli technicky velmi obtížnou trasu na většinou návětrné straně hory. Na vrchol vystoupili Andrej Stremfelj a Nejc Zaplotnik. Ve druhém družstvu je následovali Stipe Božič, Stane Belak a Šerpa Ang Phu, který se zabil pádem při sestupu. K sestupu obě družstva použila snažší americkou cestu Hornbeinovým kuloárem (1963), která jugoslávskou trasu křižuje ve výšce 7300 m. Kompletní cestu Z hřebenem zopakovala bulharská expedice v roce 1984, většina dalších výprav zvolila kombinaci jugoslávské a americké cesty a vyhnula se tím nejobtížnější části hřebene. 1980 - japonská diretissima severní stěnou Po otevření tibetských hranic otevřeli Japonci velmi přímou trasu v severní stěně, která se v 8200m napojuje do americké cesty v Hornbeinově kuloáru. Na vrcholu stáli Takashi Ozaki a Tsuneo Shigehiro. Trasu zopakovali v roce 1986 Švýcaři Erhard Loretan a Jean Troillet alpským stylem (za 36 hodin!) a později několik málo dalších výprav. 1980 - polská cesta jižním pilířem Cesta sleduje pravý okraj JZ stěny, v 8100m překonává obtížný skalní stupeň. Z expedice vedené Andrzejem Zawadou vystoupili na vrchol Andrzej Czok a Jerzy Kukuczka. Cestu zopakovala československá expedice v roce 1984 a později pár dalších výprav. 1980 - Messnerova cesta Reinhold Messner během svého třídenního sólovýstupu opustil v 7200 m klasickou severní cestu a prostoupil severní stěnou a Nortonovým kuloárem. Trasa není často lezena, většina lezců sleduje raději delší, ale snažší klasickou severní trasu. 1982 - sovětská cesta JZ pilířem Horolezci z Ruska, Ukrajiny a Kazachstánu otevřeli cestu vlevo od Bonningtonovy trasy velmi obtížným skalním pilířem. V 8500m se výstup napojuje na západní hřeben. Ve čtyřech družstvech vystoupilo na vrchol devět horolezců. Jejich výstup nebyl nikdy zopakován. 1983 - americká cesta V stěnou Prvnímu výstupu východní stěnou předcházel jeden také americký pokus v roce 1981. Trasa překonává převýšení 3500 m, ve spodní části obtížné skalní stěny, výše lavinami ohrožovaný pilíř. Na vrchol vystoupily dvě trojice horolezců - Kim Momb, Lou Reichardt, Carlos Buhler a George Lowe, Dan Reid, Jay Cassell. Jejich výstup nebyl nikdy zopakován. 1984 - australská cesta Velkým (Nortonovým) kuloárem v severní stěně Trasu prostoupila malá výprava několika přátel bez podpory šerpských nosičů a bez kyslíkových přístrojů. Na vrchol vystoupili Tim McCartney-Snape a Greg Mortimer. Jejich spolulezec Henderson musel vzdát 50 m pod vrcholem. 1986 - pilíř spadající ze západního ramene Everestu k severu Kanadská výprava zlezla poprvé pilíř spadající ze západního ramene Everestu k severu. V 7250 m se trasa napojuje na americkou cestu (1963). Na vrchol hory vystoupili Mike Congdon a horolezkyně Sharon Wood (jediná žena, která zlezla Everest novou cestou). 1988 - východní stěnou vlevo ve spádnici Jižního sedla Australsko-britská malá výprava otevřela novou cestu východní stěnou vlevo ve spádnici Jižního sedla, ve kterém se trasa napojuje na JV hřeben. Vrcholu dosáhl sólo Angličan Stephen Venables. Tuto cestu zopakovali v roce 1992 horolezci z Chile. 1990 - zdolání celé nadmořské výšky Australský horolezec Tim McCartney-Snape dosáhl jako první člověk vrcholu zdoláním celé nadmořské výšky hory, tj. od 0 m až do samotného vrcholu Everestu. Cestu absolvovoval pěšky od moře v Bengálského zálivu. 1995 - SV hřeben Trasu celým SV hřebenem přes Tři věže poprvé zkoušeli Britové roku 1982, kdy dosáhli 8200 m. V roce 1991 dva Britové prostoupili hřeben až do 8450 m, kde se napojili do klasické severní cesty. Vrcholu ale nedosáhli, sestoupili do Severního sedla. Celý kompletní výstup SV hřebenem dokončila velká japonská expedice roku 1995, která hřeben zabezpečila 4 km lan. Dva Japonci a čtyři Šerpové vystoupili na vrchol hory. 1996 - kazašská cesta SV stěnou Kazaši stoupali stěnou mezi S a SV hřebenem do zhruba 8000 m, kde se napojili na klasickou severní cestu. 2004 - severní stěnou mezi Hornbeinovým a velkým kuloárem Ruská expedice otevřela obtížnou trasu severní stěnou mezi Hornbeinovým a velkým kuloárem. Osm horolezců ve třech družstvech dosáhlo vrcholu hory. Jejich výstup překonává dvě náročné skalní stěny v 7200 a 8500 m.

Celkem tak existuje 16 cest a jejich variant k vrcholu Everestu. Běžně používané jsou jen dvě z nich. Pravděpodobně šest cest nebylo od prvovýstupu nikdy zopakováno. Jen dva prvovýstupy byly podniknuty bez použití kyslíkových přístrojů (Velký kuloár 1984 a V stěna 1988). Na vrcholu Everestu stálo už několik tisíc lidí, bez kyslíkového přístroje zhruba jen 100, po výstupu alpským stylem (bez podpory Šerpů, bez kyslíku, bez předchozího zajištění trasy lany) jen tři (Messner 1980 a Loretan+Troillet 1986).

Mapa tras na Everest na www.explorersweb.com

Možnosti nových prvovýstupů na Everest jsou omezené. Logickou možností je tzv. "Fantasy ridge" v pravé části V stěny, který se napojuje na SV hřeben. Pilíř je ohrožován lavinami a napojuje se na SV hřeben teprve pod jeho nejobtížnějším místem. Navíc by se jednalo o nejdelší výstupovou trasu s největším převýšením.

Další možnou trasou je pravá část JZ stěny vpravo od Bonningtonovy cesty, kudy se pokoušely prostoupit tři expedice v 70. letech a také československá výprava v roce 1987. Nejvyšší dosažený bod na této trase je 8350 m (Dougal Haston a Don Whillans, 1972).

Výstupy českých horolezců

Rok Jméno Cesta Zajímavost, poznámka
1991 Leopold Sulovský Nortonův kuloár italsko-česká expedice, při čekání na Battistu Bonaliho na konci kuloáru si zakouřil
1996 Josef Nežerka normální cesta ze severu norsko-italsko-česká expedice
1998 Radek Jaroš, Vladimír Nosek normální cesta ze severu
1999 Renata Chlumská normální cesta z jihu Švédka českého původu
2002 Miroslav Caban normální cesta ze severu tehdy „podivně“ prezentovaný výstup
2006 David Fojtík normální cesta ze severu
2007 Klára Poláčková normální cesta ze severu
2007 Pavel Bém normální cesta z jihu

Zpochybněný výstup

Rok Jméno Cesta Zajímavost, poznámka
2005 Pavel Trčala normální cesta ze severu nelegální výstup, který byl odborníky zpochybněn

Související články

Шаблон:Commons

  • Seznam nejvyšších hor světa
Uvedeno v následujících kategoriích:
Odeslat komentář
Tipy a rady
Nepal Planet Treks
4 September 2017
merupakan gunung tertinggi di dunia dengan ketinggian setinggi 8850 meter. Gunung Everest terletak di banjaran gunung Himalaya. Everest adalah gunung tertinggi di bumi (diukur dari paras laut). Rabung kemuncak gunung menandakan sempadan antara Nepal dan Tibet. Di Nepali gunung tersebut dikenali sebagai Sagarmatha (Sanskrit untuk "dahi langit") dan di Tibetan Chomolangma atau Qomolangma ("ibu alam"), yang diambil dari nama Cina 珠穆朗玛峰 (pinyin: Zhūmùlǎngmǎ Fēng). Walaupun ia dinamakan Everest oleh Sir Andrew Waugh, jeneral peninjau British di India, sebagai penghormatan kepada yang sebelumnya Sir George Everest, sebutan popular Everest (Ev-er-est) berbeza dangan sebutan Sir George mengenai nama akhirnya (Eve-rest). Radhanath Sikdar, juru ukur dan pakar matematik dari Bengal, merupakan orang yang pertama mengenal pasti Everest sebagai kemuncak tertinggi melalui kiraan trigonometri, pada 1852. Sesetengah rakyat India percaya bahawa puncak tersebut sepatutnya dinamakan menurut Sikdar, bukannya Everest. Gunung ini dianggarkan 8,850 m (29,035 kaki; hampir 5.5 batu) tinggi, walaupun terdapat variasi daripada segi ukuran (kerajaan Nepal tidak mengesahkan ukuran ini secara rasmi, ketinggian Everest masih dianggap 8,848 m). Ia pertama kali diukur pada tahun 1856 sebagai mempunyai ketinggian 29,000 kaki, tetapi diisytiharkan sebagai 29,002 kaki tinggi. Tambahan secara rawak 2 kaki menunjukkan perasaan masa itu bahawa ketinggian tepat 29,000 kaki akan dianggap sebagai anggaran yang dibulatkan. Masa kini anggaran umum yang diterima pakai adalah 8850 m yang diperolehi melalui bacaan Sistem Kedudukan Sejagat (GPS). Everest masih meningkat akibat pergerakan plat tektonik kawasan tersebut; bagaimanapun, kesan itu hanya ketara pada skala masa geologi. Secara tepat, Everest adalah gunung yang kemuncaknya mencapai jarak paling luas di atas paras laut. Dua gunung lain yang kadang-kala didakwa sebagai "gunung tertinggi di dunia"ialah Mauna Loa di Hawaii ialah paling tertinggi apabila diukur dari dasarnya pada dasar tengah laut, tetapi hanya mencapai ketinggian 4,170 m (13,680 kaki) atas paras laut dan kemuncak Gunung Chimborazo di Ecuador adalah 2,150 m lebih dari pusat bumi berbanding Everest, kerana Bumi agak berisi dikawasan Khatulistiwa. Bagaimanapun, Chimborazo hanya mencapai ketinggian 6,272 m atas paras laut, yang menurut kriteria bukan juga kemuncak tertinggi di Andes. Lebih menarik, dasar terdalam di lautan adalah lebih dalam berbanding ketinggian Everest: Challenger Deep, terletak di Parit Mariana, begitu dalam sehinggakan sekiranya gunung Everest diletakkan di dalamnya, masih terdapat hampir satu batu air menutupinya. http://www.nepalguideinfo.com/everest-base-camp-trek/ http://www.nepalplanettreks.com Nepal Mounatin Guide TeamS (Nepal Planet Treks and Expedition Pvt. Ltd.) GPO: 4453 Paknajol ,Thamel, Kathmandu, Nepal Phone: +977-1-4252196 Mobile: +977-9841613822 (Sanjib) Fax: +977-1-4252196 Email: [email protected]
added at 03.07: Lebih menarik, dasar terdalam di lautan adalah lebih dalam berbanding ketinggian Everest: Challenger Deep, terletak di Parit Mariana, begitu dalam sehinggakan sekiranya gunung Everest diletakkan di dalamnya, masih terdapat hampir satu batu air menutupinya. http://www.nepalguideinfo.com/everest-base-camp-trek/ http://www.nepalplanettreks.com Nepal Mounatin Guide TeamS (Nepal Planet Treks and Expedition Pvt. Ltd.) GPO: 4453 Paknajol ,Thamel, Kathmandu, Nepal Phone: +977-1-4252196 Mobile: +977-9841613822 (Sanjib) Fax: +977-1-4252196 Email: [email protected]
added at 03.07:
Andrew 翁 Òng
12 September 2015
My Great Salute to those previous successful Everest conquerors & Respect to those climbers who died somewhere at this famous peak
Isadore Calderon
27 January 2013
Climb Mt. Everest.- Kathmandu, Nepal Once the domain only of the most seasoned mountaineers, Everest today is accessible to people from all walks of life.
Tenzin Woaber
28 September 2014
Take it easy... Let ur body make adjustment to the altitude before doing any thing physical challenging... Remember it's at more the 5000 meters above sea level
Andrew 翁 Òng
12 September 2015
Freezing cold... Superb amazed on the peak of the World
Malcolm MacDonald
6 March 2013
This is a tall mountain.
Artyom Fedosov
24 July 2014
The highest summit in Asia and around the world. Elevation — 8,848 m.
8.0/10
GenBaba$™⚽️ a 79 682 dalších lidí zde bylo
Mapa
1.9 km od Hornbein Couloir, Shigatse, Nepál Získat směry
Mon-Sun 24 Hours

Mount Everest na Foursquare

Mount Everest na Facebook

Everest Summit Lodge - Pangboche

počínaje $249

Everest Summit Lodge - Tashinga

počínaje $220

Yeti Mountain Home Namche

počínaje $155

Everest Summit Lodge - Mende

počínaje $220

Yeti Mountain Home Thame

počínaje $155

Hotel Khangri - Namche

počínaje $7

Doporučené památky v okolí

Vidět vše Vidět vše
Přidat do seznamu přání
Byl jsem tady
Navštívil
Lhotse

Lhotse (v Číně oficiálně Lhozê; Шаблон:Vjazyce: lho rtse; Шаблон:Vjaz

Přidat do seznamu přání
Byl jsem tady
Navštívil
Nupce

Nupce je hora v nepálské oblasti Khumbu, v pohoří Him

Přidat do seznamu přání
Byl jsem tady
Navštívil
Imja Tse

Imja Tse, better known as Island Peak, is a mountain in the Himalayas

Přidat do seznamu přání
Byl jsem tady
Navštívil
Makalu

Makalu (v Číně oficiálně Makaru; Шаблон:Vjazyce: 马卡鲁山; piny

Přidat do seznamu přání
Byl jsem tady
Navštívil
Národní park Sagarmatha

Národní park Sagarmatha se nachází v Nepálu a zabírá část Himalájí

Přidat do seznamu přání
Byl jsem tady
Navštívil
Gokyo Ri

Gokyo Ri, aka Gokyo Peak (5357m, 17 575ft above sea level) is a peak

Přidat do seznamu přání
Byl jsem tady
Navštívil
Čo Oju

Čo Oju (Шаблон:Vjazyce: Cho Oyu nebo také Qowowuyag; Шаблон:

Přidat do seznamu přání
Byl jsem tady
Navštívil
Ama Dablam

Ama Dablam je hora, která se nachází v severovýchodním Nepálu. Hlavn

Podobné turistické atrakce

Vidět vše Vidět vše
Přidat do seznamu přání
Byl jsem tady
Navštívil
Mauna Kea

Mauna Kea (v překladu z jazyka původních obyvatel: bílá hora

Přidat do seznamu přání
Byl jsem tady
Navštívil
Fudži

Fudži (Шаблон:Vjazyce: 富士山; Fudži-san) je nejvyšší hora Japonska. R

Přidat do seznamu přání
Byl jsem tady
Navštívil
Srí Páda

Srí Páda (sinhálsky ශ්‍රී පාදය) je hora v provincii Sabaragamu

Přidat do seznamu přání
Byl jsem tady
Navštívil
Čching-čcheng

Čching-čcheng je název pohoří v čínské provincii S'-čchuan. Podle ta

Přidat do seznamu přání
Byl jsem tady
Navštívil
Kančendženga

Kančendženga (česky též Káčaňdžunga, tibetsky གངས་ཆེན་

Podívejte se na všechny podobné místa