Pektusan (mandžusky v transkripci Golmin šanggiyan alin, čínsky 长白山 pchin-jin Chángbái shān v českém přepisu Čchang-paj šan (mandžuský i čínský název v překladu do češtiny znamená Stále bílá hora), korejsky 백두산 (v překladu do češtiny Bělohlavá hora)) je hora na čínsko-severokorejské hranici. Je vysoká 2744 m a je nejvyšší horou Severní Koreje i Mandžuska.
Pektusan je stratovulkán a v jeho kaldeře se nachází sopečné Nebeské jezero. U Pektusanu pramení řeky Ja-lu a Tumannaja, které tvoří čínsko-severokorejskou a (v případě řeky Tumannaja) i rusko-severokorejskou hranici.
Poslední erupce sopky proběhla v roce 1903 a nejsilnější erupce proběhla podle datace historiků v roce 946, kdy sopka vyvrhla nejméně 70 km³ materiálu. Výbuch tehdy ovlivnil klima Číny a Japonska a podle profesora seismologie Honga z Yonsei University v Soulu dopadaly pěticentimetrové kousky lávy až na tisíc kilometrů vzdálené severní pobřeží Japonska.
Měření z posledních let (k 2015) ukázala, že je v oblasti zvýšená seismická aktivita a ve vzduchu neobvyklé hodnoty oxidu siřičitého, což nasvědčuje expanzi magnetického krbu. Po čtvrtém severokorejském jaderném testu světoví seismologové varovali, že další výbuch by mohl obávanou sopku Pektusan probudit. Výbuchy v její extrémní blízkosti 115 km pro ni představují přímé ohrožení. Silné zemské otřesy mohou narušit celistvost magmatického krbu a zrychlit tak sopečnou aktivitu. Podle matematického modelu by výbuch sopky mohly vyvolat otřesy o síle 5 až 7,6 stupňů Richterovy škály, přičemž poslední jaderný test měl 5,1 stupňů.
Korejci i Mandžuové považují Pektusan za svou kolébku. Severokorejským režimem je hora považována za posvátnou. Podle režimní legendy se na jejím úpatí narodil Kim Čong-il a má tak velký význam i v severokorejské komunistické mytologii.
Území hory je předmětem čínsko-severokorejského pohraničního sporu. V poslední době se spor vyostřil kvůli čínskému přání postavit v okrese Ťing-jü, kde se nachází čínská strana hory, jadernou elektrárnu.
