Zřícenina hradu Pravda stojí na zalesněném vápencovém ostrohu v oblasti přírodního parku Džbán, mezi vesnicemi Pnětluky a Domoušice v okrese Louny, v katastrálním území Konětopy u Pnětluk spadajícím do obce Pnětluky, asi 2 kilometry severozápadně od železniční stanice Domoušice, v nadmořské výšce 481 metrů. Zřícenina je volně přístupná a z okolních vesnic k ní vedou turistické značené cesty.
Hrad pochází zřejmě ze 14. století, kdy byl postaven na místě prehistorického hradiště. Pravděpodobně jej postavili Sulislavicové, kteří sem přesídlili z nedalekých Starých Netluk, nedaleko jihozápadně od Pravdy. První zmínka o hradu pochází z roku 1380 v souvislosti se sporem, který vedli Bušek z Žirotína a Tat z Peruce, jiné zdroje uvádějí, že první písemná zmínka pochází z roku 1523. Není známo, kdo hrad postavil ani jaký je původ jeho jména.
Pozdně gotickou podobu získal pravděpodobně v 15. století, kdy jej upravili páni z Kolovrat a vytvořili obranný systém s okružním valem, začátkem 16. století ještě přistavěli palác a provedli další úpravy. Ve své době to byla velmi moderní a silná pevnost. Hrad o trojúhelníkovém půdorysu byl obehnán silnou a vysokou zdí s dřevěným ochozem a hlubokým příkopem vylámaným do vápencové skály, hradní budovy se táhly podél zdi. Vchod do hradu vedl z východní strany mostem přes příkop a dvojitou bránou, kterou v 19. století doplnil pseudorománský oblouk. Severovýchodně od hradu stával poplužní dvůr. Roku 1523 prodali páni z Kolovrat hrad Lobkovicům, kteří jej ve druhé polovině 16. století opustili, avšak vlastnili jej až do roku 1681. Roku 1681 připadl pustý hrad do divického panství, s nímž roku 1802 přešla do majetku Schwarzenbergů.
Hrad a jeho sklepení se v té době stávala útočištěm tuláků i loupežnických band, o nichž jsou zmínky v lounských smolných knihách, V nebezpečných dobách válek bylo nádvoří hradu útočištěm pro lid z okolí, naposledy v době prusko-rakouské války v roce 1866, kdy se sem nastěhoval lid i místní úřady.
V druhé polovině 19. století se stal hrad Pravda, zřejmě i kvůli symbolické síle svého názvu, jedním z poutních míst českého národního obrození a konaly se zde tábory lidu, například 12. července 1868 za účasti asi 10 000 lidí.
Do dnešní doby se dochovalo několik místností a mnoho zdí: téměř celá obvodová hradba, zdi paláce a vstupní brány a severní valové opevnění se dvěma dělovými baštami. Celý ostroh je nyní zalesněn. Východně od hradu se dochovaly i podzemní chodby, místy propadlé.
V dnešní době se hrad stal cílem trampů i turistů, kteří na nádvoří často i táboří, a místem konání různých setkání a festivalů. Během 20. století se stav hradu výrazně zhoršil, proto dnes probíhají pokusy o jeho stabilizaci.
Souřadnice: 50°14′28″ s. š., 13°42′41″ v. d.