Rano Raraku je boční kráter dnes již neaktivní sopky Maunga Terevaka na Velikonočním ostrově. Vnější svah kráteru Rano Raraku byl v době od šestého do osmnáctého století lomem, ze kterého původní obyvatelstvo ostrova tesalo monolitické sochy Moai.
Kráter Rano Raraku se nalézá ve východní části Velikonočního ostrova asi 12 km od obce Hanga Roa. Rano Raraku je boční kráter rozlehlé sopky Maunga Terevaka a nachází se 9 km jihovýchodně od jejího vrcholu (507 m n.m). Sopka Terevaka je nejmladší ze tří sopek na ostrově; její stáří se odhaduje na 300 000 let. Vulkány Rano Kau a Poike původně vytvářely oddělené ostrovy. Teprve vulkanický proces vzniku sopky Maunga Terevaka spojil území všech tří sopek a zformovali dnešní tvar ostrova. Povrchové vrstvy kráteru Rano Raraku jsou tvořeny tufem - zhutněným sopečným prachem. Kráter je tvarově výrazně nesymetrický. Jihovýchodní stěny kráteru jsou příkré, zcela znemožňující turistický přístup na hřeben. Severní a severozápadní část kráteru je mírně svažitá a umožňující přístup.
Slovo Rano znamená v jazyce původních obyvatel ostrova kráterové jezero. Na ostrově jsou tři kráterová jezera, která jsou jedinými přírodními rezervoáry srážkové vody na ostrově. Vedle Rano Raraku je to Rano Kau a Rano Aroi. Jezero Rano Raraku má plochu zhruba 10 ha. Nadmořská výška hladiny je 50 m. Je zhruba kruhového tvaru o průměru přibližně 350 m. Objem vody je přibližně 206 000 m³. Největší hloubka je cca 3m. Voda je téměř neutrální, ph=7,15. Břehy kráterového jezera Rano Raraku jsou porostlé rákosím totora Polygonum a Scirpus californicus. Vegetace pokrývá asi 45% plochy hladiny zejména v jižní třetině jezera a je tvořena plovoucími ostrůvky endemického mechu Campylopus turficola. Vodovodní rozvod z jezera je zdrojem vody pro usedlosti v blízkém okolí. Jezero je také napajedlem koní.
Kráter Rano Raraku je součástí Národního parku Rapa Nui, zřízeného roku 1935 chilským ministerstvem pro území a kolonizaci.
V okolí jezera Rano Raraku nežijí žádní vodní ptáci. Ze zpěvného ptactva dnes obývá oblast kolem jezera množství dijuk obecných Diuca diuca a vrabců Passer domesticus a druhy Milvago chimango a Nothoprocta perdicaria. V okolí jezera se vyskytují vážky Neuroptera.
V okolí jezera se endemicky vyskytuje křivonožka Campylopus turficola.
Jižní část kráteru Rano Raraku byla lomem, ze kterého domorodci tesali sochy Moai. Naprostá většina soch na ostrově má původ v lomu Rano Raraku. V lomu se nalézají nedokončené sochy i sochy, jejichž tvorba byla přerušena z důvodu výskytu xenolitu v opracovávaném kusu tufu, z něhož byly sochy tesány. V lomu bylo nalezeno množství nástrojů, většinou opotřebených tesáním.
Mimo lom, na vnějším svahu kráteru, ale i uvnitř kráteru mezi hřbetem a kráterovým jezerem je množství soch Moai, které jsou po ramena nebo po bradu v zemi. Od ostatních soch na ostrově se liší tím, že nemají oči a pukao a nebyly svrženy v době ostrovní občanské války. Mají špičatou základnu, což vylučuje úmysl vztyčit je na ahu plošinách. V okolí kráteru Rano Raraku se nachází téměž 400 soch Moai.
Zcela výjimečná Moai, nacházející se v areálu Rano Rarako se nazývá Tukuturi. Je to socha s vousy a v klečící poloze, což je mezi sochami Moai jedinečné. Tukuturi je vytvořena z červené sopečné strusky, nacházející se na Puna Pau. Nebyla tedy vyrobena u Rano Raraku, jen tam byla dopravena. Patrně má vztah ke kultu Ptačího muže a tedy patří k posledním sochám Moai, které kdy byly vytvořeny. Tukuturi byla vykopána během expedicí Thora Heyerdahla konané v letech 1955-56.
