Salisburská katedrála, nebo oficiálně Katedrála Panny Marie, je katedrála anglikánské církve nacházející se v anglickém městě Salisbury. Stavba hlavní budovy katedrály trvala pouze 38 let a je považována za nejtypičtější příklad raněgotické architektury v Anglii. Katedrála se pyšní nejvyšší kostelní věží ve Velké Británii vysokou 123m. Má také největší křížovou chodbu a největší zastavěný prostor ve Velké Británii.
Výsledkem sporů mezi církevními hodnostáři a vojáky v oblasti původního osídlení Salisbury (Old Sarum) bylo rozhodnutí přestěhovat katedrálu a biskupství do předchozího umístění v Salisbury. Toto stěhování proběhlo v době, kdy byl biskupem Richard Poore, bohatý vlastník pozemků, který věnoval půdu pro výstavbu nové katedrály. Výstavba nové katedrály byla financována i příspěvky od kanovníků a vikářů, kteří byli požádáni o každoroční příspěvek na její výstavbu.
Základní kámen byl položen 28. dubna 1220. V roce 1258 byly dokončeny hlavní chrámová loď, příčná chrámová loď a chór. Západní křídlo bylo dostavěno roku 1265. Křížové chodby a kapitula byly dokončeny okolo roku 1280. Vzhledem k tomu, že stavba katedrály byla dokončena v průběhu pouhých 38 let, je charakteristická jedním architektonickým stylem.
Vzhledem k výšce věže, která tvoří její výraznou dominantu, a její váze 6 397 tun musely být vybudovány dodatečné konstrukce, aby nedošlo k jejímu zřícení. V období po dokončení katedrály byly vybudovány opěrné pilíře, zalomené oblouky a železné vazníky. Salisburská věž je nejvyšší věží postavenou v období do 14. století .
Významné stavební práce na úpravě katedrály prováděl od roku 1790 architekt Jamess Wyatt. Nahradil původní lektorium a zbořil zvonici, která byla vysoká asi 100m a nacházela se na severozápad od hlavní budovy. Salisbury je tak jednou z mála anglických katedrál, které nemají zvony (dalšími jsou Elyská katedrála a Norwichská katedrála).
Kapitula je pozoruhodná osmibokým tvarem, štíhlým hlavním pilířem a zdobným středověkým vlysem. Vlys se táhne podél celého interiéru a zobrazuje příběhy z knih Genesis a Exodus. V kapitule je také vystaven nejzachovalejší ze čtyř exemplářů Magny Charty. Tento exemplář se do Salisbury dostal proto, že Elias z Debenhamu byl pověřen distribucí některých kopií originálu tohoto dokumentu.
Hodiny pocházející z roku 1386 jsou nejstaršími středověkými funkčními hodinami na světě. Hodiny byly původně umístěny na zvonici, která byla zbořena roku 1792. V té době byly uloženy do depozitáře a byly znovu objeveny až roku 1929. Roku 1956 byly restaurovány a uvedeny do provozu.
