Vatikánská muzea (Шаблон:Vjazyce: Musei Vaticani) ve Vatikáně jsou jedním z největších komplexů uměleckých sbírek na světě. Celý komplex je postaven na rozloze 55 000 m2 ve více než 10 000 sálech a kaplích stavěných od 13. století v blízkosti baziliky sv. Petra. Ředitelem muzea je Antonio Paolucci. V celém areálu je 20 nádvoří a asi 300 velkých a menších schodišť. Základ muzea tvoří sbírka klasických děl, kterou od roku 1503 vystavil papež Julius II. Veřejnosti je dnes přístupno 47 000 m2 expozic na trasách o délce 7 km.
Uvnitř muzeí se nachází i světoznámá Sixtinská kaple.
Nese latinský název Museo Gregoriano Etrusco. Bylo založeno Řehořem XVI. roku 1836. Jsou zde vystaveny nálezy z jižní Etrurie jako například sarkofágy, urny, reliéfy, kamenné nápisy a sochy z Chiusi, Vulci, Cerveteri, Orte, Palestriny a dalších nalezišť, mezi nimi dvojjazyčná náhrobní deska z Todi a bronzová socha Marta z Todi. Dále originály řeckých děl (hlava bohyně Athény, fragmenty výzdoby athénského Parthenónu), sbírka asyrských reliéfů a etruské a řecké vázové keramiky. V dalším sále je antický triumfální vůz (biga) – kdysi sloužil jako papežský trůn v kostele sv. Marka.
Založeno Řehořem XVI. roku 1839. Latinsky se nazývá Museo Egizio. V deseti sálech jsou vystaveny egyptské skulptury, mumie a papyry. Povětšinou se jedná o kořist z výprav římských vojsk do Egypta, která sem byla později převezena a uložena. Také jsou zde uloženy sarkofágy z třetího a druhého tisíciletí př. n. l. Ve třetí místnosti se nacházejí sochy, které zdobily vilu císaře Hadriána (117–138). Tyto sochy jsou vytvořeny z černého čediče a imitují egyptský styl.
Latinsky Museo Profano. Bylo založeno Řehořem XVI. roku 1844. Stálá expozice sestává z ukázek řeckého a římského sochařství, mj. Athéna a Marsyás (kopie Myrónova originálu), sochařské portréty, rekonstrukce mozaiky z Aventinu, Odpočívající satyr (kopie Praxitelova originálu), rekonstrukce kruhové hrobky z Vicovaro, sedící Claudius, kolosální hlava císaře Augusta, sarkofágy, mithraistické sousoší aj.
Latinsky nazývané Museo Cristiano. Jsou zde raně křesťanské sarkofágy, sochy (Dobrý pastýř) a nápisy. Muzeum je rozděleno na dvě části:
Bylo založeno Piem XI. roku 1926. Původně sídlilo v Lateránském paláci, odkud se na počátku 80. let 20. století přestěhovalo na příkaz papeže Pavla VI. do Vatikánu. Jádro sbírky obsahovalo 40 000 děl. V dnešní době je to už 100 000 děl.
Exponáty ilustrující misijní činnost katolické církve v Číně, Japonsku, Koreji, Tibetu, Mongolsku, Indočíně, Indii, Tichomoří, Austrálii, Africe, Americe a na Blízkém Východě. Sbírka se skládá ze dvou částí.
Založeno roku 1973 Pavlem VI.. Původně zde měl papežský byt Alexandra VI., po jeho smrti byl byt nevyužívaný. V současnosti se zde vystavují díla moderního umění s náboženskou tematikou (mj. Goya, Rodin, Matisse, Gauguin, Chagall, Zadkine, Kokoschka, Picasso, Siqueiros, Salvator Dali). Sbírka obsahuje kolem osmi set děl z oblasti malířství, sochařství a grafiky. Sbírka vzniká z darů současných italských i zahraničních umělců.
Nese latinský název Museo Pio-Clementino. Postaveno v klasicistním slohu s širokou klenutou střechou se střešními okny. Barevné schéma je modro-šedé až bílé s polychromovanou mramorovou podlahou. Ve stěnách jsou výklenky, ve kterých stojí mramorové sochy. Mezi výklenky jsou sokly na kterých jsou vystaveny portrétní plastiky.
Mezi významnější exponáty patří sarkofágy sv. Heleny a Konstancie (matky a dcery císaře Konstantina I. Velikého), busta Dia z Otricoli, Belvedérský Apollo, kopie Lysippova Apoxyomena (atlet stírající si pot), kopie Praxitelovy Venuše Knidské, sousoší Láokoóna a jeho synů, Raněná Amazonka, Apollón zabíjející ještěrku.
Zakladatelem je Lev X.. Latinsky se nazývá Galleria degli Arazzi. Jsou zde vystavené tapisérie tzv. "nové školy" utkané v bruselské dílně Pietera van Aelsta podle návrhů Raffaelových žáků, dále tapisérie lombardské a římské. Poprvé byly tyto tapiserie vystaveny v roce 1531 v Sixtinské kapli, ale v roce 1838 byly přemístěny. Zajímavostí je, že za gobelíny vydal papežský stolec 16 000 dukátu za jeden kus, což je v přepočtu asi 300 euro.
Čtyřicet fresek z 16. století podle mnicha a kosmografa Ignazia Danta. Mapy zobrazují Itálii rozdělenou Apeninami na dvě části. Práce trvaly tři roky a chodba, jejíž stěny mapy pokrývají, je dlouhá 120 metrů.
Byla postavena v roce 1761, stropní malby pocházejí z období 1883–1887. Latinsky je tato galerie označována jako Galleria degli Candelabri a jsou zde vystaveny římské kopie řeckých originálů z helenistického období, např. Ganymédes a orel, Artemis.
Zdobená výstavní síň, z původní výzdoby kaple od Vasariho a Zuccariho se zachovala jen klenbová freska s pádem Lucifera a vzpourou andělů, ostatní fresky pocházejí z 19. století.
Kolekce vozů používaných papeži a kardinály, uniforem a jiných památek z papežských ozbrojených sil, rozpuštěných roku 1970. Tato kolekce byla založena v roce 1973 papežem Pavlem VI.
Založeno Piusem VII. Postaveno roku 1807. Celé muzeum je asi 100 metrů dlouhá chodba s římskými kopiemi řeckých soch, vlysů a reliéfů převzatých ze sarkofágů.
Latinsky Braccio Nuovo. Založeno taktéž Piem VII., otevřeno bylo v roce 1822. Architektem této stavby se stal Roman Raffaele Stern, ten však zemřel před dostavbou. Dohlížení na stavbu se po jeho smrti ujal Pasquale Belli. Jedná se o velký, 70 metrů dlouhý sál, kde je vystavena mj. socha Augusta, kopie Polykleitova Doryfora (atleta nesoucího kopí), sousoší Nilu s šestnácti dětmi, Silénos s malým Dionýsem, socha řečníka Démosthena. Celkový počet zde vystavených soch je kolem 200 kusů.
Název nese podle obrazu od Jana Matejka Vítězství polského krále Jana III. Sobieského roku 1683 před Vídní nad Turky. Tento sál je situován na sever. Dále se zde nachází obrazy většinou z 19. století.
Je zdoben freskami znázorňující přípravu a vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Piem IX. roku 1854. Autorem těchto fresek je Francesco Podesti.
Pojmenován podle šerosvitných postav apoštolů a světců od Raffaelovy školy. Občas je označován jako Sala dei Palafrenieri nebo Papouškův sál. Výzdoba pochází z doby Lva X.
Komplex čtyř síní zrekonstruovaných papežem Juliem II. v roce 1508. Julius II. se rozhodl pro vytvoření nové papežské ložnice, protože se chtěl vymanit ze stylu preferovaného jeho předchůdcem Alexandrem VI. Borgiou. Fresky nejprve začali tvořit Bramantino, Bazzi, Perugino a další významní umělci své doby. V pokročilém stádiu rekonstrukcí povolal papež dosud neznámého umělce Raffaela Santiho z Urbina. Ten většinu fresek odstranil a nahradil je novými, vlastními malbami. Ty po jeho smrti v roce 1520 dokončili jeho žáci.
Výtvor Raffaelových žáků za použití štukatury. Zobrazené scény znázorňují biblické výjevy. Práce probíhaly v letech 1517–1519. Hlavním autorem je Giovanni da Udine.
Je vyzdobena barokními freskami od Pietra z Cortony. Latinským jménem Cappella di Urbano VIII.
V letech 1447–1451 ji vyzdobil Guido di Pietro, známý jako Fra Angelico, freskami ze života sv. Vavřince a sv. Štěpána.
Шаблон:Podrobně Jedná se o kapli Apoštolského paláce ve Vatikánu. Je známá díky své architektuře, která připomíná Šalamounův chrám ze Starého zákona, dále díky vnitřní výzdobě od největších renesančních umělců, včetně Michelangela a jeho stropu. Kaple je rovněž známá jako místo pořádání tzv. konkláve. Je zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie.
Šest sálů, které obýval papež Alexandr VI. Borgia, bylo v letech 1492–1495 vyzdobeno pod vedením Pinturicchia nástěnnými malbami.
První, kdo přišel s myšlenkou knihovny byl Mikuláš V. Ve svých sbírkách má více jak 1 600 000 tištěných knih (starobylých i moderních) 8300 prvotisků (z nich 65 psaných na pergamen) a 150 000 rukopisů a archivních dokumentů. Dále pak 300 000 mincí a medailí a asi 20 000 uměleckých předmětů. Jižní část, latinsky Museo Sacro, je využita k vystavení nálezů z vykopávek v katakombách, relikviářů, řezbářských prací ze slonové kosti, skla, emailů a starých tkanin. Antické malby, scény z Odyssey a Aldobrandinská svatba (patrně kopie), jsou v Sala delle Nozze Aldobrandine. Nejcennější knihu, kterou má ve svých sbírkách je Vatikánský kodex, nejstarší dochovaný úplný rukopis bible.
Budova, projektovaná Beltramim Lucou, byla otevřena 27. října 1932. Stavba byla umístěna do Square Garden, kde mají být nejlepší podmínky pro správné uchovávání. V dnešní době sbírka obsahuje asi 460 kusů obrazů umístěných v 18. sálech. Sbírka obsahuje několik mistrovských děl od největších umělců v historii italského malířství, například od Beato Angelico, Paolo Veronese, Caravaggio či Pietro Perugino.
Obrázek | Název a velikost | Autor a datum | Popis |
---|---|---|---|
Trípic Stefaneschi
olej na dřevě 223 x 255 cm |
Giotto
1320 |
Zadal kardinál Stefaneschi, jedná se o oltář v bazilice svatého Petra, malba je provedena na zlatém pozadí v gotickém stylu s prvky rané renesance. Ve střední části je zobrazen Kristus sedící na trůnu, na levé a pravé části je zobrazeno 12 apoštolů. | |
Záchrana lodi sv. Mikulášem
olej na dřevě 34 x 60 cm |
Fra Angelico
1437 |
Tento obraz je jedním z nejvýznamnějších děl Fra Angelica, vyrobený z rozkazu biskupa Guidalotti pro kapli Sv. Mikuláše při kostelu San Domenico v Perugii. Obraz znázorňuje události ze života světce. | |
Zázraky ze života sv. Vincenta (detail)
tempera na dřevě 300 x 215 cm |
Ercole de Roberti
1473 |
Detail pravé strany obrazu, kde je vidět vliv miniaturismu pozdní gotiky. Tento obraz líčí v několika scénách zázraky Svatého Vincenta Ferrera, který byl uznán za svatého v roce 1455 a který byl v Itálii velmi uctívaný během posledního čtvrtletí roku Quattrocento. Z toho důvodu je na obrazech z tohoto období často zobrazován. | |
Anděl hrající na loutnu
část fresky 93,5 x 117 cm |
Melozzo da Forlì
1480 |
Toto je část dekorace z apsidy kostela sv. apoštolů v Římě. | |
Svatý Jeroným
olej na dřevě 103 x 74 cm |
Leonardo da Vinci
1482 |
Leonardovo nedokončené dílo, které tvořil ve Florencii. Zobrazuje svatého Jeronýma mezi skalami zvyšující tajemnost scény, důležité je si všimnout anatomie těla světce a jeho výrazu. Lev v popředí napravo představuje atribut svatého Jeronýma. Kardinál Fesch našel obraz ve dvou částech, z nichž jedna sloužila jako podložka pro ševce. | |
Svatá Flavia
tempera na dřevě |
el Perugino
1496–1499 |
Pohled světce směřuje k obloze, zřejmě žádá o shovívavost před svým dalším mučednictví. | |
Proměnění páně
tempera na dřevě 410 x 279cm |
Rafael
1516–1520 |
Rafael rozdělil obraz do dvou částí: horní nebeské s přítomností Krista a uprostřed s velkým světlem vedle apoštolů plovoucích po nebi a dolní, znázorňující zemi s dítětem na pravé straně, vyobrazené jako posedlé ďáblem a s výrazem hrůzy ve tváři. | |
Snímání z kříže
olej na plátně 300 x 203 cm |
Caravaggio
1602–1604 |
Tento obraz byl namalován během umělcova pobytu v Římě. Ukazuje smutek nad smrtí Ježíše Krista. | |
Ukřižování svatého Petra
olej na dřevě 305 x 171 cm |
Guido Reni
1604–1605 |
Tento obraz je přepracováním stejnojmenného obrazu od Carravagia. Pro dokreslení pochmurné atmosféry zde autor využil kontrastu bílé a červené. | |
Utrpení sv. Erasma
olej na plátně 320 x 186 cm |
Nicolas Poussin
1628–1629 |
Tento malíř je významným představitelem francouzské klasicismu. Kompozice obrazu je založena na diagonálních čárách. Obraz představuje svatého Erasma v jeho krutém utrpení: zaživa mu vytahovali střeva a natáčela je na válec. Je zde využito kontrastu mezi šaty světce ležícími na zemi a zbytkem obrazu. |
Volné vstupy: