Velebit je přímořské vápencové pohoří ležící na severu Chorvatska. Zároveň je největším a nejdelším pohořím dinárského systému. Pohoří má tvar mohutné hradby táhnoucí se ve směru severozápad - jihovýchod.
v pohoří Velebit]]
Chorvatsko - srbská válka se také podepsala na tváři Velebitu. Vždyť právě na jeho severní straně byla vyhlášena tzv. Srbská Krajina, kterou chorvatská armáda v průběhu ofenzívy v létě 1995 dobyla zpět. Dodnes se příliš nedoporučuje scházet z hlavního hřebene Velebitu přes severní svahy do údolí. Chorvatská armáda tuto oblast zaminovala, aby znemožnila Srbům přístup k moři. Toto omezení se týká především Jižního Velebitu, kde jsou dodnes patrné stopy války (hroby, vojenské objekty apod.).
Na západě je pohoří ohraničeno Jaderským mořem, na východě je vymezen Lickou krasovou plošinou. Severně položené sedlo Vratnik odděluje Velebit od pohoří Velika Kapela. Kaňon řeky Zrmanja tvoří jižní hranici. Svou celkovou délkou 145 km a šířkou až 100 km patří mezi jedno z nejmohutnějších pohoří Chorvatska. Zaujímá plochu 2 247 km², z toho 41 km² leží nad hranicí 1 600 m.
Se táhne od sedla Vratnik po sedlo Veliki Alan (1 412 m). V této části najdeme oblast Rožanski kukovi. Jedná se o divoký skalní labyrint skalnatých útvarů těch nejdivočejších tvarů. Také zde leží jedna z nejhlubších propastí na světě - Lukina jama (hloubka 1 392 m). V okolí turistické chaty Zavižan leží známá Velebitská botanická zahrada soustřeďující veškerou floru Velebitu.
Střední VelebitSe rozkládá mezi sedlem Veliki Alan a sedlem Oštarijska Vrata (927 m). V této části hor leží údolí Štirovača dlouhé 8 km sevřené ze všech stran zalesněnými svahy - přísná přírodní rezervace. Ve střední části Velebitu se nalézají výhledové vrcholy jako Šatorina (1 624 m) a Bačič kuk (1 304 m).
Jižní VelebitSe může pochlubit nejvyššími vrcholy celého pohoří - Vaganski vrh (1 758 m) a Sveti Brdo (1 753 m). Největší atraktivitou jižní části masivu je národní park Velika a Mala Paklenica. Jižní Velebit končí vápencovým masivem Tulove grede nedaleko sedla Mali Alan (1 044 m).
Velebit má málo povrchových toků a prameny často vysychají. Vzhledem k vápencovému reliéfu mají vodní toky podobu ponorných řek (Lika, Ričica). Ty se většinou vlévají do moře ve formě podmořských vyvěraček. Hlavními tokem je řeka Zrmanja, která ústí do Novigradskeho more.
Flora
Pestrou floru pohoří můžeme rozdělit do dvou pásem - středoevropské
a středozemní. Setkáme se zde s velkým počtem endemických rostlin.
Nejznámějším je Degenica velebitica, která roste na vrcholu
Plan. Z ostatních rostlin se setkáme s rododendrony, protěží a s
množstvím omamně vonících bylin, např. se šalvějí.
Fauna
Rovněž velebitská fauna je neobyčejně bohatá na druhy, které
nenajdeme nikde jinde, hlavně mezi brouky a motýly. Celkově se dá
říci, že Velebit je pohořím motýlů. Se zástupci velkých šelem se
můžeme setkat s medvědem, kterých je zde na 80 kusů. Vyprahlý
vápencový terén je bohatý na výskyt hadů a to i jedovatých.
Turistika má ve Velebitu dlouholetou tradici a pro Chorvaty má pohoří symbolickou hodnotu národních hor. Napříč horami vede přes 100 km dlouhá trasa tzv. Velebitski planinarski put, který má 16 kontrolních bodů. V celém pohoří slouží v současnosti 10 horských chat, další 4 objekty jsou dočasně uzavřeny. Mimořádně pestrá příroda, národního parku Velike a Male Paklenice, přitahuje každoročně mnoho návštěvníků. Nejvyšší vrcholy, které jsou přece jen trochu vzdálenější lokalitou navštíví však velmi málo turistů.
Jsou to dvě až 400 metrů hluboké soutěsky, sevřené mezi kolmé vápencové stěny. Svým způsobem ojedinělé kaňony Velika a Mala Paklenica jsou asi nejznámějším terénem pohoří Velebit. Pro své mimořádné přírodní bohatství a neopakovatelné prostředí bylo celé území vyhlášeno v r. 1949 za národní park (Národní park Paklenica).
